Tak jsem zde znovu a znovu přináším článek o DIO. Tentokrát do Síně slávy. Ronnie James Dio toho za svou hudební kariéru zvládnul proklatě mnoho a stále pokračuje ve svém hudebním životě. Z mnoha skvělých alb, které během své sólové dráhy natočil, by se jich dala vybrat spousta, která by s přehledem obdržela 10/10. Pokud však máme vybrat jedno do Síně slávy, volba je nad slunce jasná. „Holy Diver“!!!

Po odchodu z předchozí bandy BLACK SABBATH, Dio rozhodně nechtěl pověsit mikrofon na hřebíček. A tak k sobě vzal basáka Jimmyho Baina, kterého znal z RAINBOW, Vinnyho Appice, který s ním bubnoval v BLACK SABBATH a tehdy neznámého kytaristu Viviana Campbella a pustili se do práce. Debut sólové dráhy Ronnieho Jamese Dia, který nejenže mnozí považují za nejlepší ve zpěvákově sólové tvorbě, ale navíc psal metalovou historii. V porovnání s jinými metalovými klasikami, jako již uveřejněnými alby „The Number Of The Beast“ od IRON MAIDEN, či „Painkiller“ od JUDAS PRIEST, možná trošku zapomínaná deska, ale stejně hodná zveřejnění.

První skladba „Stand Up And Shout“ je perfektní svižný otvírák. Lépe toto album snad ani začít nemohlo. Osobitý styl DIO je slyšet od prvních tónů této skladby, jelikož ani na moment vám nepřijde, že by si Dio půjčoval nápady od RAINBOW či BLACK SABBATH.

„Stand Up And Shout“ byla svižná, ovšem pozor, atmosféra se rázem mění. Tajemné klávesy vás až zamrazí v zádech. Vaším tělem projíždí mráz. Přichází „Holy Diver“. Vynikající riffy, které vás drtí, klasické diovské texty, naprostá paráda. Tohle je jedna z nepřekonatelných skladeb heavy metalových.

Následuje menší most v podobě skladby „Gypsy“. Ne tak povedená věc, jako předchozí dvě skladby, ale stejně nabízí slušnou porci hard rocku a nijak jím nešetří. „Caught In The Middle“ je zase trošku více svěží věc, v porovnání s předchozí dvojicí skladeb.

Číslo pět na albu „Holy Diver“ ukrývá jednu z nejlepších skladeb DIO všech dob. Pokud jsem u skladby „Holy Diver“ zmínil, že je nepřekonatelná, to samé platí i o „Don´t Talk To Strangers“. Její mrazivá a temná atmosféra se nedá popsat. Během kytarového úvodu, který snad nemůže být zlověstnější, nás Dio svým magickým hlasem vtáhne do děje a naprosto pohltí. Je to jako když byste byli přitahováni čímsi zlým, bránili jste se tomu seč to jde, ale je to marné…tahle skladba vás stejně vždycky pohltí a zmítá z jedné strany na druhou. A když se opravdu rozjede, je to jen její milost, že vás nerozdrtí a nechá vás uniknout ze svých temných pařátů.

Následují už jen uvolněnější skladby. „Straight Through The Heart“ a „Invisble“ jsou spíš takové oddechovější. Můžeme v klidu utřít krůpěje potu z čela, které nám nahnala „Don´t Talk To Strangers“.

Poslední hitovkou z tohoto alba se stala „Rainbow In The Dark“. Zajímavé je, že sám Dio tuto skladbu na album umístit nechtěl. Konec alba potom představuje pomalá skladba „Shame On The Night“, která je založená na bicích a vokálu.

Ne nadarmo se o prvním albu DIO říká, že je nejlepší. Z mého pohledu pouze album „Dream Evil“ dokázalo překonat „Holy Diver“. Nicméně „Holy Diver“ přineslo Diův osobitý styl, který byl tehdy úplně nový a nikdo ho nekritizoval za to, že se opakuje (jako tomu bylo u pozdějších alb). Vzal si všechny zkušenosti z RAINBOW a BLACK SABBATH, smíchal to dohromady a přidal svůj vlastní rukopis a výsledkem je album, které nemá chyby a které patří ke studnicím heavy metalu a hard rocku.

Domovské stránky: www.ronniejamesdio.com

Přečteno: 1448x