Tento večer jsem příjemně strávil ve společnosti zpěváka kapely INFERNO, jež skrze svou muziku rozsévá zlo po celém světě…

První otázku nemohu směřovat nikam jinam, než k Vaší novince „Black Devotion“. Jistě už delší dobu sleduješ její ohlasy. Osobně jsem zaregistroval samé pozitivní ohlasy, možná až superlativa, jestli se to tak dá říct. Co ty a kapela, jste spokojeni?

Spokojeni jsme po všech stránkách, od produkce, promotion, prodej, obal. Jinak bychom desku vůbec nevypouštěli do světa, to je pochopitelné. Nikdo by nevydával kdejakou polovičatost. Samozřejmě s odstupem času můžeš věci přehodnotit, ale v momentu tvoření pro to dáváš vše. Jsme si však jistí, že se nenaplnily všechny naše vize s odstupem času. To je také způsobeno tím, že jsme zase šli o kus dál od doby nahrávání. Výsledný efekt je totiž jiný, než jak jsme čekali. Myslím zvukově. Víceméně jsme chtěli vytvořit specifický zvuk pro naši tvorbu. Měli jsme jakousi vizi, která vycházela od kapel spolupracujících se studiem Necromorbus. Ale ono když chceš nějak znít podle něčeho, je třeba přímo tam nahrávat. Každé studio má svůj rukopis a my se pokoušeli o to zvěčnit ten svůj. I když je podle mě  blbost vytvořit zvuk podle této či tamté kapely. Tohle je chyba většiny kapel. Pro nás je však výsledek perfektní, ale ještě není všem dnům konec…

Před nahráváním nové desky jste obdrželi nabídku od Agonie Records. Nejspíš tedy půjde o zásadní rozdíl mezi předchozími labely. Můžeš blíže specifikovat?

Rozdíly jsou zásadní. Především v komunikaci. Mezi námi je určitý vztah, který je i možná přátelství než pouhý obchod. On vydává naší muziku, propaguje ji. My zase děláme propagaci logu jeho firmy. Mělo by to tedy fungovat vzájemně. Pravda je, že jsme chtěli vyzkoušet nový label. Vyvarovat se předchozích chyb, které plynuly od ostatních labelu, např.: zpoždění, nedorozumění, chabá komunikace. Tudíž říkám ano, lze hovořit o obrovském rozdílu.

Produkce "Black Devotion" je mnohem vyspělejší ve srovnání s předchozími. Co je tedy důvodem? Lepší studio či tvrdší práce na zvuku?

Myslím, že obojí. Určitě má Shaark lví podíl na desce, takový fajn profi přístup by měli mít všichni, také si myslím, že je to i díky naši vizi. Ta chemie musí být oboustranná. Chtěli jsme především udělat něco jinak, než tomu bylo kdysi. Hlavním záměrem bylo, odtrhnout se od toho „Čecháčství“. Celá naše scéna má svým způsobem určitou zvukovou nálepku a od té jsme se chtěli odlepit. Chtěli jsme v sobě najít jiné vyznění. Už nás unavovala naše zvuková stagnace, chtěli jsme se pohnout dále. V minulosti jsme zastávali  především UG potenciál a určitou instrumentální stránku, dnes k tomu chceme přidávat i zvukovou válku, produkci. Zvuk nahrávky je velice důležitý a zásadní. Tentokrát jsem chtěl udělat něco většího, příjemnějšího, chtěli jsme si to vyzkoušet, nabrat v tomto směru zkušenosti. Dnes máš obrovské možnosti techniky i zkušené multihudební zvukaře, vše jde dopředu. Opačně je ale trochu problém s BM hudbou, produkcí, neboť jde o velice specifický žánr... Lidé ve studiu ví, co chceš dělat, snaží se ti rozumět, ale nemají větší zkušenosti s nahráváním black metalu a to je trochu problém v ČR. I když vlezeš do perfektního studia, tak ten člověk, co tam sedí, ti dokáže udělat zvuk dynamický, čistý, atd., ale není to přesně to, co bychom chtěli.  Když nemáš to pravé black metalové srdce, stěží to pochopíš. Můžeš se snaži, jak chceš, a přesto to nikdy nebude ono, nikdy nebudeš schopen zvukově vytvořit to, po čem touží kapela. Pokud ona sama nemá dostatečné studio, zkušenosti s vybavením atd., a nebo snad i ano, vše se dá naučit, ale to je třeba více nahrávat BM kapely, což se u nás tak moc neděje. A to je určitě škoda.

Kdo se nejvíce zasloužil na skládání hudby k „Black Devotion“?

Určitě nejvíce Ska-Gull. Ten prakticky nahrál celou desku a taky ji sám složil.

Rozdíl mezi „Uctívání temné zuřivosti“ a „Black Devotion“ je obrovský, kde vidíš hlavní změnu?

Tahle deska je více techničtější, propracovanější. Tentokrát šlo o velice podrobnou prací. Všechno je hodně vypilované. Kdysi jsme hráli svou hudbu spíše na úkor atmosféry. Chtěli jsme, aby to bylo rychlé, zlé atd. Dnes se už cítíme spíše jako muzikanti. Zabýváme se maličkostmi,vnímáme i různé naše nové pocity, které nezavrhujeme, protože nejsou true. Počínaje kytarami, až po naprosté drobnosti týkající se bicích. Na druhou stranu je to i zábavnější odpoutat se od čistého UG vyznění. Je to o pohledu. Chceme tvořit zlý black metal, ale taky ten, který bude i produkčně, technicky na úrovni. Trochu mne unavují ty rádoby UG kapely, které jsou fajn pouze atmosférou a ničím více. Hudebně a instrumentálně jsou na začátku, i když hrají řadu let.

Black metal se stal Tvým životem, avšak nevěřím, že posloucháš právě a jen tento styl. K čemu se uchýlíš ve chvíli, kdy nemáš náladu na black metal?

Když neposlouchám black metal, tak hlavně starý heavy metal a thrash. Tu pravou starší klasiku. Vždyť ta hudba má svůj osobitý feeling, a ráz. Takže takhle. Především starý CITRON, TITANIK, MANOWAR, JUDAS PRIEST, ALLICE COOPER, KAT a mnoho dalších, každý ví o čem mluvím. Ale popravdě, je to jen zřídka.

Lyrika a zpracování bookletu alba ve mě evokuje myšlenky teistického satanismu či můžeme říct orthodoxnějšího pojetí black metalu. Pojem satanismu existoval v INFERNU vždy, ale až nyní je tato filosofie braná poněkud více vážněji. Jaká je nyní úloha satanismu v hudbě INFERNA?

Svým způsobem jsme vždy měli tendenci k satanismu. I když ne tak, abychom byli kýčovití. Nešlo o satanismus jako je viděn v mnoha těch kýčovitých kapelách.  Satanismus je dnes velmi rozvětvený a není jednostranný. Člověk se vyvíjí. Dnes už nejsem v pubertě a tudíž vyprchala taková ta rebelie, kterou jsem v tom kdysi hledal. Nyní je to pro mě ve větší míře otázka k přemýšlení. Vždy v tom však byla hloubka, neměl to být žádný výstřelek mládí nebo módní záležitost. Život ti nastíní jiné hodnoty a člověk přemýšlí jinak. Snažím se vstřebávat myšlenky. Je důležité si uvědomit základní principy života. Často si již kladu jiné otázky. Ani satanismus není o člověku, nemůžeš ho uměle vytvořit, přivolat. Je to přeci o tvém pudu, buď ho máš nebo nemáš. Jinak to nejde. Jak jsem řekl, nyní jde o složitější otázky k zamyšlení a to se promítá v textech.

"Black Devotion" je zároveň i melodičtější nahrávkou. Někomu se může zdát, že je deska možná až příliš melodická a přístupnější. Souhlasíš se mnou?

No, já myslím, že „Black Devotion“ není oproti jiným nahrávkám melodičtější. Spíše bych řekl, že „Uctívání temné zuřivosti“ bylo daleko melodičtější. Vlastně snad nejvíce z celé diskografie INFERNA. „Black Devotion“ má spíše zásadní  melodie. Člověk si v poslechu extrémní muziky nalezne ty nejráznější melodie, které působí hitově a tudíž to možná vyznívá takovým dojmem. Takhle to vidím já.

Zároveň by mě zajímalo, zda Inferno hodlá následovat tenhle styl hraní i nadále a nebo se uchýlí opět někam jinam.

Chtěli bychom určitě navázat na „Black Devotion“. Návaznost by tam měla být, ale další nahrávka bude opět něčím jiným. Pracujeme zase lehce odlišně. Profesně i hudebně jsme se přehoupli do jiné epochy. Chceme tvořit návaznosti na naší poslední nahrávku, ale někomu se to nemusí zdát, protože my máme ke všem skladbám a albům osobní vztah. I příchod nového člena je zásadní a tím pádem nemůžu odpovědět stoprocentně. Ale extrémně  razantní rozdíl to jistě nebude. I když je rozdíl mezí tím, jestli to posloucháš jako tvůrce nebo nezaujatý posluchač.

INFERNO vždy vydávalo velké množství split-alb. Všiml jsem si, že na posledních splitech se už téměř neobjevují exkluzivní skladby, ale spíše ty již dříve použité, i když raritní. Proč?

Protože jsme nikdy neměli tendenci točit nové skladby na EP vydání. Jde o to, že je spousta lidí, co po nás chtějí  EP. Jsou to většinou lidé, kteří pro nás něco znamenají. Je v tom přátelství nebo jakási vděčnost. Nyní se již chceme vyhýbat EP a věnovat se desce. Většinou je tudíž cílené, že vyjde starší skladba. Těm, kteří nás chtějí na splitu až tak nezáleží na  výběru skladby, ale na tom, aby split vyšel s kapelou INFERNO, (smích). Pro 7EP jsou ale pouze exklusivní skladby. 7EP je pro mě tudíž exklusivní známkou. Můžeš to posléze vydat na čemkoli, ale EP  je prostě EP. To ostatní je bez vyšší hodnoty.

Jak vidíš vývoj INFERNA během let? Jací byli INFERNO na počátku, před několika lety a třeba teď, co se týče přístupu, hudby, koncertování atd? Můžeme říct, že dnes je INFERNO jinde? Úpis Agonia Rec., zásadní změna sestavy...

Samozřejmě že je INFERNO jinde a jiné, bylo by hloupé, kdyby bylo stejné po celých 13 let. Každá období byla něčím zvláštní, příjemná i komplikovaná. Tak to má snad většina kapel, je to určitý vytrvalostní běh přes všechny ty personální výměny, opětovné ztráty zkušeben, studií. Samozřejmě se snažíme jít stále dopředu, vnímat svět a scénu okolo nás a hlavně se učit vnímat. Jak to zúročíme, je pouze na nás. Snažíme se vždy vyždímat to nejlepší, co momentálně jde a taky zůstáváme vždy nohama na zemi.

Dnes se stále častěji stává, že si kapela pozve k nahrávání desky zvláštního hosta, neplánujete něco podobného?

Ne, určitě ne. Host jako třeba specialista na bicí nebo producent, tomu se nebráním. Ale člověka, který by měl zasáhnout do hudby, to určitě ne.

I když INFERNO hrálo mnohokrát v zahraničí, poslední dobou se zahraniční štace množí čím dál víc. Na březen dokonce plánujete turné po Mexiku. Co od takových vystoupení očekáváte a jak se připravujete?

Očekáváme poznání a zkušenost. Myslím, že oproti ostatním koncertům se na ně nepřipravujeme nějak extra více. Vždy co nejlépe v rámci možností, ono skloubit rodinu, děti, práci, muziku, poštu atd. jde někdy složitě. Člověk se snaží dávat své hudbě co nejvíce. Většinou před následujícím koncertem si donekonečna pouštím v práci koncertní set, zkouším vokály atd. Někdy se stane, že sedíš v backstage  a stejně si říkáš „jak to tam sakra je“ (smích). Ani takové okamžiky se nám nevyhýbají. Zahraničí je o tom, že okusíš a zažiješ jinou mentalitu, kulturu, jinou scénu, učí tě to porovnávat a zároveň být i vděčný za to, co tady máme, když poznáš, s čím někde bojují a jaké mají podmínky. Některé koncerty vyhledáváme sami, na některé nás zvou to se různí. Čím dál více zastávám názor, že je třeba se nabízet a být vidět pokud se nechceš ztratit v té dnešní narůstající masovosti. Člověk se musí umět nabídnout.  V případě Mexika to bylo tak nějak napůl. Oslovili jsme se kvůli něčeho bočního a tak nějak se to domluvilo. Jsem zvědavý, jak to zlo přežiju, snad mi tělo nevypoví službu, (smích). Určitě to pro nás bude bohatá zkušenost a jsme za tuhle možnost vděční

Prozradíš mi nějaké klíčové plány do budoucna?

Určitě plánujeme točení nové desky ve Švédsku, ve studiu Necromorbus. Pokud vše půjde jak má.  Alfa-omega je tudíž práce v kapele, nová deska, nové studio, produkce. Tohle je pro nás priorita, vše ostatní padá. Zásadní je naše práce a vize…Musí to být vzestup zla!!!

Dnes po odchodu Azazela, kterého na pozici kytary nahradil Carpath ze Slovenských SLAVIGROM si zůstal v kapele sám ze všech původních členů INFERNO. Jaký máš z toho pocit?

Je mi z toho smutno. Třináct let s někým hraješ muziku, kterou žiješ. Vytvoříš si tím obrovské citové pouto. Najdeš si k sobě nové lidi, kteří jsou perfektní, sdílíte spolu stoprocentně všechny dojmy, ale není to prostě ta stará partie. Je to něco jako první láska, taky se s ní nikdy úplně nezapamatuješ. Ale byl bych asi naivní, kdybych si myslel, že všechno zůstane stejně jako na začátku. Na druhou stranu, nová krev je i životní síla, která někdy u starých členů nebyla. A ona je potřebná pro fungování kapely. V mládí je i potenciál, říká se to tak uvidíme (smích). Ono s věkem musíš být čím dál tím větší fanatik, abys tohle vše skloubil a ustál.

Mnohokrát Ti děkuji za Tvůj čas, pokud je něco, co bys chtěl sdělit čtenářům Volumemaxu, předávám Ti opět slovo…

Není co říct. Válka trvá!!!

www.myspace.com/inferno