Volumemax hodnotí uplynulý rok 2010. Jeho redaktoři dostali jediný úkol - shrnout minulý rok co se hudebních událostí týče. Jak si s tím poradili? Co dobrého a špatného podle nich rok 2010 přinesl? To zjistíte v našem cyklu "2010 okem Volume". S radostí očekáváme i Vaše názory na jednotlivé reflexe i Vaše hodnocení uplynulých měsíců - ať už v komentářích, nebo v naší anketě! Jako první svůj příspěvek přináší kolega Atttila.

Za každého zemřelého jiný talent??

Je mi jasné, že každý vnímá uplynulý rok naprosto odlišně a přikládá udaným věcem odlišnou prioritu, přesto bych sám za sebe napsal pár řádků z mého pohledu. Máme za sebou dle mého velice kontrastní ročník, z metalového ranku vzato. Dočkali jsme se věcí, na které jsme dlouho čekali a myslím, že se naprosto vydařily, na druhou stranu jsme se též dočkali toho, co jsme nikdy nechtěli, přestože jsme uvnitř věděli, že to jednou přijít musí. Ano letošní rok byl pro rock a metal naprosto zdrcující a paní Smrt nás, metalové fandy, rozhodně nešetřila a navždy nám vzala nedotknutelné ikony. Nemá smysl zde vyjmenovávat, koho všeho si sebou odnesla na druhou stranu, každý kterého se to dotklo, ví své. Těžko v takových událostech hledat nějakou spojitost, tohle se prostě stává, i když toho bylo opravdu dost. Těch, co nás opustilo, bylo letos skutečně mnoho a těch, kteří zatím bojují, je také celkem dost. Těm lze na dálku popřát hodně síly a co se týče těch, kteří tu s námi už nejsou, těm můžeme s klidným srdcem garantovat, že jejich hudba v nás zůstane navždy.

Krom celkem přirozeného, leč pro rock a metal letos krutého koloběhu života (kdo ví, třeba za každého zemřelého se narodil ve světě další budoucí talent…) se však udála spousta věcí, které mají naprosto opačný charakter. Tak předně jsme se dočkali několika nových hudebních festivalů a šancí vidět své oblíbené party. Z těch nejvýznamnějších zmíním plzeňský Metalfest, který nabídl západočeskou obdobu vizovického velikána Masters Of Rock. Byť s komornější atmosférou a menší návštěvností, přesto však s vynikajícím obsazením. První ročník putovního festivalu patřil rozhodně k jedněm z nejlepších festíků letošního roku a doufám, že příští léto bude opředen bouřlivější atmosférou. Tou největší akcí a zároveň dlouho očekávanou událostí byl rozhodně letní megalomanský Sonisphere Festival uskutečněný v Milovicích. Dočkali jsme se zde asi nezapomenutelného quatro-vystoupení thrashmetalové zaoceánské čtveřice ANTHRAX, MEGADETH, METALLICA, SLAYER (dle abecedy).  Asi málokdo by před několika lety čekal, že by se něco takového mohlo uskutečnit. Cesta k tomu byla sice trnitá, ale stalo se a díky za to. A dle prvotních informací to vypadá na mini pokračování v podobě dua SLAYER, MEGADETH, kteří v příštím roce vyráží brázdit Evropu.

Ale i ti kdo zrovna nechtěli prolézat koncertní haly a festivalové placy se zrovna nenudili. Spousta a spousta desek se na nás opět valila. Problémem však je vybrat to nejzásadnější. Pokusím se tedy zmínit to nejzajímavější a nejatraktivnější, ovšem jen tak pro zajímavost. Z DVD by to mohl být záznam výročního tour JUDAS PRIEST „British Steel – 30th Anniversary“. Další klenot, jež by Vám rozhodně neměl uniknou,  je přes pět hodin hrající dvoj DVD s názvem „The Big Four: Live From Sofia, Bulgaria“ zachycující samozřejmě vystoupení velké thrashové čtveřice, kterou jsem již zmiňoval výše, tentokrát však z Bulharska. A do třetice všeho dobrého se velice podařilo DVD kapely MEGADETH s názvem „Rust In Peace Live“. Název tohoto DVD mluví za vše.

Jdeme na hudební  CD. Co se událo zde?? Tak předně to byla patnáctá studiová nahrávka IRON MAIDEN  „The Final Frontier“. Není třeba nic dodávat, recenze se objevila na našem portálu. Dále rozhodně nezklamali BLIND GUARDIAN s deskou „At The Edge Of Time“ a svým návratem ke kořenům. Další potemnělou deskou a zároveň nedávnou zastávkou v ČR nás obdarovali HELLOWEEN. Album „7th Sinners“ je pravděpodobně jednou z nejlepších za poslední roky, takže rychle okusit! Vynikající  placku a jednu z nejlepších (pro mě osobně) vydal i metalový bůh Rob Halford. Jeho „Made Of Metal“ sice disponuje odporným obalem, avšak pořádně nabroušeným obsahem. V sólové diskografii tohoto velikána jednoznačně number ONE . Dočkali jsme se též velkého návratu v podobě ACCEPT prostřednictvím „Blood Of The Nations“, avšak bez Uda Dirskchneidera, kterého nahradil vůbec ne špatný Mark Tornillo. Další velký návrat předvedli thrasheři SODOM prostřednictvím „In War And Pieces“. S hodnocením by se možná vyplatilo ještě chvíli počkat, ale zatím to nezní vůbec zle.  Milovníky progresivního metalu pro změnu potěšil dříč Arjen Anthony Lucassen se svým projektem STAR ONE a novou deskou „Victims Of The Modern Age“.  Mě osobně dále velice potěšila deska „Legend Of The Shadowking“ německých speed melodiků FREEDOM CALL. Považuji ji za jednu z nejlepších v rámci žánru. Velkou  smůlu ale měli kolegové GAMMA RAY, kteří vydali své dílko „To The Metal“ přibližně ve stejnou dobu a tak bylo s čím srovnávat. No jako že mám GAMMU rád, tentokrát se moc  Kai a spol. nevytáhli.  Ale zpět k těm vydařenějším materiálů,…těch bylo opravdu mnoho, pokusím se tedy dále jen v odrážkách doporučit nějaké ty nejlepší, které by rozhodně neměli ujít vaší pozornosti:

JAMES LABRIE – „Static Impulse“
KAMELOT – „Poetry For The Poisoned“
ALLEN/LANDE – „The Showdown“
REVOLUTION RENAISSANCE – „Trinity“
PATHFINDER – „Beyond The Space, Beyond The Time“
NEVERMORE – “Emptiness Unobstructed”

Ať si každý říká co chce, po hudební stránce byl uplynulý rok velice pestrý a i když nás osud o mnohé obral, neváhal nám též mnohé nadělit.