Volumemax hodnotí uplynulý rok 2010. Jeho redaktoři dostali jediný úkol - shrnout minulý rok co se hudebních událostí týče. Jak si s tím poradili? Co dobrého a špatného podle nich rok 2010 přinesl? To zjistíte v našem cyklu "2010 okem Volume". S radostí očekáváme i Vaše názory na jednotlivé reflexe i Vaše hodnocení uplynulých měsíců - ať už v komentářích, nebo v naší anketě! Třetí v pořadí se hlásí kolega Dufaq, který svůj pohled na uplynulý rok zahalil do temné roušky nekonkrétna.

Cesty black metalu jsou nevyzpitatelné

Počátek roku se vždy nese ve znamení hodnocení a sumarizace roku předešlého. Jinak to nebude i letos. Z mého pohledu je však zbytečné vybírat favority z oblasti, které se na Volume věnuji. Raději bych se tedy uchýlil k celkovému zhodnocení stavu black metalu a všech jeho odnoží v roce 2010. Na moment se vrátím ještě o rok zpět, z jednoho prostého důvodu. 2009 byl velice silným a úspěšným rokem. Vyšlo mnoho nahrávek, které měly potenciál si udržet oblíbenost nejen během daného roku, ale i získat pevné místo na černém trůnu v rámci globálního pohledu. Hodnotit tedy podobným způsobem loňské nahrávky nemohu, protože ještě nemám k dispozici takový časový odstup (i když i rok je krátká doba). Jak je na tom tedy rok loňský? Nebudu se vrhat k porovnávání, protože to je pouze subjektivní názor, raději se tedy zaměřím na fakta, která rok 2010 přinesl.

Ošlehané severské státy včetně Norska lehce pokulhávaly za zeměmi západní a střední Evropy, kde loni vyšly opravdu neskutečně silná a zásadní alba. Žádná ze skandinávských zemí nepřebila trumfy, které vytáhla kupříkladu Francie. Nelze však opomenout i zbytek světa, který se skutečně činil. I za velkou louží je black metal stále více v kurzu a krom zcela nových přírůstků na této scéně jsme se dočkali i tamní klasiky v podání těch nejprofláklejších amerických a kanadských interpretů. Několika překvapení jsme se mohli dočkat i z naprosto opačného konce světa, protože i tam si black metal začíná budovat jakousi “tradici” a čím dál více interpretů se věnuje nejen “pravé” formě BM, ale často i zkouší hledat své vlastní cesty.

Prakticky by se tedy dalo říci, že loňský rok mohl posluchač zavítat do kteréhokoliv koutu světa a vždy narazil na něco opravdu kvalitního a zajímavého. Polemizovat však o tom, zda byl letošní rok silnější či slabší než ten předchozí, je však tou nejvíce zavádějící činností, kterou můžeme provést. Je to odvislé od toho kolik desek se k posluchači dostane, protože ať se člověk snaží jak chce, nikdy nemůže zachytit vše co v daném stylu vyjde. Black metal je obsáhlá škatule a je dosti problematické se orientovat ve všech jeho zákoutích. Nemluvě o tom, když se zajímáte i o další styly. Čelit náporu nahrávek, kterými nás kapely zásobují je téměř nemožné. Je více než nutné precizně oddělit zrno od plev, k uspokojení svých lačných uší. Pokud tedy neztrácíte čas s průměrnými deskami a vrhnete se na vyhledávání pouze kvalitních alb, není problém mít letošní rok silný a bohatý. I já jsem v nepřeberném množství zbytečných nahrávek vždy našel něco, co mě zaujalo a oslovilo. Mnoho z těchto nahrávek se u mě staly opravdu miláčky, které musí mít člověk ve své sbírce...

Myslím, že valná většina čtenářů to bude mít podobně, proto není potřeba žádných dalších slov. K diskuzi na toto téma jsem samozřejmě otevřený a velmi uvítám Váš pohled na věc, případně i s nějakým žebříčkem nahrávek.