Island, země ledu a gejzírů, pohádek a pověstí o skřítcích, je pro našince krajem vzdáleným a jen velmi těžko pochopitelným, o to je pak těžší vcítit se do mentality a uvažování místních lidí. A právě v této sice evropské, ale pro nás středoevropany pořád ještě vzdálené zemi, se dávají v roce 1997 dohromady zpěvák a kytarista Jón Thor Birgisson, baskytarista Georg Holm a bubeník Ágúst, k nimž se později přidává klávesista Kjartan Sveinsson, a zakládají skupinu Sigur Rós (což by se dalo do češtiny přeložit jako vítězná růže).

Bicmana Ágústa později nahrazuje Orri Páll Dýrason a tím je vše připraveno, aby se mohli v roce 1997 pustit do nahrávání debutového EP nesoucího název Von (naděje). To proběhlo v domovině kapely a po vydání remixového Recycle Bin se stalo i na britských ostrovech mezi znalci malou senzací. Album je to zvláštní, zajímavé s nádechem melancholie a smutku a dominuje mu zádumčivý vokál Jóna Thora Birgissona. Mezi širší světovou veřejnost se kapele podařilo proniknout až s druhým dlouhohrajícím kouskem Agaetis Byrjun (dobrý začátek) plným překrásných smyčců. To opravdu nastartovalo jejich kariéru a do povědomí vcházejí také díky tomu, že objeli Evropu jako předskokané Radiohead. Na vlastním turné pak v roce 2000 neminuli ani Palác Akropolis, kde se odehrálo zatím bohužel poslední vystoupení na našem území.

Po odjetí turné se znovu zavírají do studia a na svět přivádějí své zatím nejúspěšnější a zároveň nejzajímavější bezejmenné album “( )“. Jakoby chtěli vyjádřit bezmeznou prázdnotu a ledovou atmosféru své země, nechávají skladby i album bez názvu a uzavírají ho jen dvěma závorkami. Stejně jako název je originální i hudba na něm. Melancholická, silně náladová, atmosféra plná smyčců, pomalých bicích a ještě většího množství kláves vytvářejících neuchopitelné melodie, které dotváří překrásný klavír a nad tím vším vznášející se „kňourání“ Jón Thora Birgissona, jehož zpěv je ještě naléhavější než na předchozích albech. To vše lemuje tichá basa a kytary sloužící spíše k zvýraznění atmosféry. Všechny texty jsou pak napsány ve smyšleném jazyce zvaném hopelandic a vokál se tím stává jen dalším prvkem, dokreslujícím náladu. K titulní skladbě pak natáčejí post-apokalyptický videoklip, který si vysloužil po celém světě velké množství cen.

Následuje další světové turné a kapela si odskakuje k vedlejším, trochu pozitivněji laděným projektům, jejichž dozvuky v menší míře objevujeme i na dalším LP Takk z roku 2005. Jejich hudba tak doprovází dokument o bezdomovci z reykjavíckého nádraží a podíleli se i na několika soundtracích k dalším filmům a také domácímu projektu Odin's Raven Music, snažící se o oživení vikinského zpěvu a hudby „o životě“. V roce 2004 vydávají jednoskladbový singl Ba Ba Ti Ki Di Do. Rok 2005 pak sebou přináší již zmíněnou nahrávku Takk (z islandštiny děkuji), na které pokračují dále v rozvíjení svého osobitého stylu a originálního pojetí hudby, album je to jen o trochu živější a znamená spíš návrat k atmosféře Agaetis Byrjun. Jejich hudba určitě není pro každého, ale když se do ní zaposloucháte a ponoříte se do atmosféry, kterou utváří, je jen těžké jí uniknout a pak teprve pochopíte, čím to, že jejich minimalistická hudba si vytvořila ve světě tak obrovské množství fanoušků.

Domovské stránky: www.sigur-ros.co.uk

Přečteno: 1331x