Z názvu Fall ov Serafim toho o téhle kapele moc nevyčtete, když vám ale povím, že se jedná o formaci, která se zrodila z ex-členů uznávaného švédského melodic blackového spolku Misteltein, asi vám začne trochu svítat. Misteltein měli za sebou dvě vcelku úspěšná alba a před sebou zajímavou kariéru. Jenže v roce 2004 přichází personální problémy, kapelu opouští kytarista Nagrinn a klávesák Hel a registrují název Misteltein na svá jména. Zbývající členové tedy přijímají současný název, a započínají práci na novém albu. V létě 2005 se zavírají do švédského Mystical Arts studia, tam vzniká základ novinkového alba, jenž se honosí názvem Nex Iehovae. Ke konci roku prochází Berno studiem, kde si ho do parády bere Berno Paulson, aby pak v tomto roce vyšlo pod křídly labelu Regain Records, který v jejich případě prokázal čich pro zajímavou formaci.

Kořeny Fall ov Serafim sice můžeme najít v typicky severském pojetí blacku, ale prosakují sem vlivy částečně patrné již na albech Misteltein. Klasické černokovové riffy tu občas přeskakují do jízdy, na kterou jsme zvyklí spíše z HC nebo thrash metalových spolků, či se změní na sóla typická spíše pro speed metalové kapely – třebas třetí skladba A Poisoned Blessing. Bicí se ženu zběsile kupředu - jako třeba v Hope Extinguished - tu a tam se dočkáme i elektronických, skorem až tanečních zvuků, které perfektně dokreslují pochmurnou atmosféru alba – závěrečný zářez Crowned in Malice. Nejlepší práci z celé party pak odvádí klávesák Farnargh. V některých momentech jsou jeho klávesy zvonivé jako u nějaké naivní popové partičky, nebo hravé, jako v odkazu na klasickou hudbu v závěru Crowned in Malice. Jinde zas zní podobně monumentálně jako u Dimmu Borgir -  zásek The Coming Conflict - v další skladbě pak vytváří jen jemné, avšak mrazivé pozadí pro smršť kytar a bicích. Inspirace legendou jménem Emperor je tu více než čitelná. Jiskru a život, pokud se to tak dá u téhle temné party vůbec říct, dodává vokalista Skorrgh. Ten se pohybuje někde mezi deathovým zastřeným chraplákem, jaký někdy používá třeba Glen Benton z Deicide a klasickým DaniFilthovským „havraním“ ječákem. Textová a vizuální stránka celého alba se zabývá otázkami náboženství, smrti a života (jak neotřelé a nečekané :-)

Jediným mínusem, a to s opravdu velkým M, který jsem tak trochu naznačil již na předchozích řádkách, je určitý pocit „deja vu“, jenž se dostavuje po celou dobu hracího času alba. Celá atmosféra alba mi silně připomíná „perverzní“ atmosféru před nějakou dobou recenzovaného alba Diva německých řezníků Lunar Field a stále si nemůžu odepřít vzpomínky na alba Dimmu Borgir - Enthrone Darkness Triumphant a Spritual Black Dimensions.
 
I přes tento fakt se Nex Iehovae výborně poslouchá, a když přihlédnu k faktu, že jejich inspirace je spíše lehká a určitě se nejedná o žádné vykrádání, zaslouží si album vyšší hodnocení. Podobné pokusy o to přinést sem tam něco nového se totiž cení. Tudíž suma sumárum se povedlo těmhle Švédům stvořit více než průměrné dílko, na které myslím nenechají padnout prach jak příznivci klasické norské školy, tak i fanoušci norských Dimmu Borgir nebo starší tvorby Cradle Of Filth.

Domovské stránky: www.fallovserafim.se

Přečteno: 778x

< Předchozí		Další >