Země tisíců jezer se opět hlásí. Tentokráte s debutovým CD skupiny Blind Stare...Ale kdyby jsme se poohlédli za minulostí téhle melodické death metalové kapely(sami to o sobě tvrdí), tak by jsme nalezli od roku 2002 dvě dema a dvě EPčka...To není rozhodně málo,zvláště když poslední dobou se s vydáváním stagnuje,spousta skupin si dává více než dvouleté přestávky například...

Symphony of Delusions, jak si říká debutové CD Blind Stare čítá 10 skladeb,které dohromady dávají délku něco přes 48 minut...No upřímně po prvním poslechu sem byl celkem zděšený,protože můj šálek čaje vězí v jiných hudebních žánrech,jenže s druhým poslechem se dojem zlepšil a s tím třetím šel ještě o něco výše... V hudbě Blind Stare lze hledat hodně stylových odnoží...Ať už metalových nebo nikoli... Hlavně klávesy mě na albu hodně serou... Někdy mi kazí radost z dobrých kytar,které jsou zde prezentovány... Jednoznačně jsem si z alba nejvíc zamiloval Shotgun symphony...Takhle bych si představoval více písní na albu,mísí v sobě agresivitu,melodické kytary a kupodivu nepřehnané klávesy... Hlavně od druhé půlky píseň graduje... Co v mých očí přidává kvalitě téhle písně je i fakt,že je celá odzpívána blackovým skřehotem,který se na albu vyskytuje nejčastěji a k hudbě určitě sedí více než ten death metalový... Druhou takhle pozitivní písní je hned ta úvodní Central Theory,kde jsou použity všechny tři hlasové rozpoložení (blackový,deathový a čistý zpěv)... Opět to mrví klávesy,ale ne zase tolik jako třeba u písně Ender, An Insane‘s Diary Part II, atd... Celkově kdyby Blind Stare nepoužívali klávesy, jejich dojem by šel o 50% dolů, protože právě ony zde tvoří onu nutnou atmosféru,která ale mě sere...:/

Zvukově bych Symphony of Delusions nevytkl ani puntík, všechny nástroje jsou vyvážené a nic není abnormálně zesílené... Chtě nechtě,ale musím říct,že bych hudbu Blind Stare neoznačil jako melodický death metal,ale spíš jako jakýsi symfonický metal...Celkově nebýt pár prvků,najdeme kopírku Children of Bodom,ale to berte s nadhledem :)...
Tohle není hudba,která by člověka rozpálila a donutila si házet doma u monitoru hlavou,ale párkrát sem si hýbl i já a Anders Öström a Jaakko Lehtinen,těm vzdávám hold,protože jejich kytarové výkony se mi moc líbí...

Do příštího(ch) alb(a) bych zkusil přidat více přímočarosti a jednotnosti stylu,má to rozhodně své plus,ale zase doba jde dopředu a posluchačské pole se rozšiřuje a právě alba jako Symphony of Delusions si najdou své fanoušky v mnoha koutech země... Pro mě bohužel jen průměrné album...

Přečteno: 905x

< Předchozí		Další >