Newyorkská kapela RIOT působí na hudební scéně už proklatě dlouho. První CD vydali již téměř před třiceti lety. Jejich novinka „Army Of One“ je již třináctým studiovým albem této kapely. A věřte tomu nebo ne, je to zároveň první album, které jsem od této kapely slyšel. Bohužel mi tvorba těchto Američanů až dosud unikala. Proto nemůžu jakkoli porovnat, jak se RIOT zlepšili, zhoršili, jestli v jejich hudbě mají převažující vliv klasické prvky, či nějaké experimenty.

RIOT se na „Army Of One“ snaží obsáhnout vše, co lze. Od tvrdých hard rockových nářezů, jako titulní a úvodní „Army Of One“ nebo „The Mystic“, k trošku jemnějším věcem, kterých je možná trošku víc, jako třeba „Blinded“. Mimochodem, v několika skladbách mi svou hrou připomněli anglickou kapelu ALIBI a právě „Blinded“ je jedním ze zástupců této kategorie. Je to asi hlavně díky vokalistovi Mikeu DiMeovi, který je barvou hlasu podobný Ricku Chasemu z ALIBI. Na tomto místě musím podotknout, že právě Mike nahradil Jorna Landeho u MASTERPLAN. Těžko předvídat nyní, ale řekl bych, že se bude k MASTERPLAN hlasově hodit. Jedeme dál.

Koktejl s názvem „Army Of One“ nabízí místo i pro instrumentálku, moc pěknou, s názvem „Stained Mirror“. Za lehčí experimentík bych označil „Alive In The City“, jejíž úvod mi v dnešních, sice pěkných podzimních dnech, přináší vzpomínky na vlahé letní noci. Jinak se ale jedná o skladbu, která mi přijde lehce „štrejchnutá“ blues či jazzem (kytara v úvodu zní jako trombón). No a orchestrální prvky dostávají prostor ve skladbě „Shine“, především tedy na konci. Jsou zastoupeny pouze jako takové oživení a nemají velkou roli ani v té skladbě ani na albu samotném.

Tolik tedy, co album obsahuje, jak ale zní? RIOT, i přestože mají své kořeny v dobách dávno minulých, kdy světu vládnul magický rock kapel DEEP PURPLE atd., nijak nepřipomínají ony „rockové velikány“ jak s oblibou říkám. Spíš je z jejich hudby místy cítit onen americký rock, sem tam již výše zmíněná kapela ALIBI (jelikož je „Army Of One“ prvním albem, které jsem od RIOT slyšel, je klidně možné, že v hudbě ALIBI je cítit vliv RIOT), ale jinak mi RIOT nikoho neevokují.
Problém mám však s tím, že mě „Army Of One“ zas až tak výrazně nestrhlo. Kromě úvodní vypalovačky „Army Of One“, poslední šlapavé „Darker Of Light“, instrumentálky „Stained Mirror“ a „Alive In The City“ mi vlastně ostatní skladby na albu příliš nedaly. Jak to tak bývá, v hlavě mi zůstaly spíš refrény, než skladby celkově. Nejsou samozřejmě špatné po skladatelské stránce či technické, ale prostě mě nestrhly. To je problém především druhé poloviny alba.

Nevím tedy, jak si v kontextu s předchozími počiny „Army Of One“ vede, ale pro mě je to dobrá deska, která by místy potřebovala trošku víc chytlavosti. Jinak ale nabízí určitě vše, co by nabízeti měla.

Přečteno: 390x

< Předchozí		Další >