Sakra! Nová deska Front Line Assembly? To bude zase nějaké industriální běsnění. No ale zkusit se má všechno, takže do toho jdu. V očekávání čehokoli však brzy nestačím zavírat hubu, jak nevěřícně hltám tuto taneční klubovou bombu roku 2006...

Hmmm, nová deska Front Line Assembly, hodně přátelský a tančitelný industrial. Kdyby nebylo několika málo zvuků a vokálních doplňků, byl by to možná průměrný trance, ne však po zásahu mistrů FA. Každá skladba vypiplaná téměř k dokonalosti, ale přitom stále přímá, úderná, devastující váš sedavý způsob života a bez okolků atakující příčky nejvyšší, to je novinka Artificial Soldier. Ale nebojte, ještě jsem neviděl továrnu, ve které by už nebylo co vylepšovat (nikdy jsem nebyl v továrně Porsche), takže i tentokráte si kluci nechali rezervy pro další desky.
Atmosféra desky je ukázkově ucelená a neprůstřelná. Není minuty, která by vám dala volně dýchat, není skladby, která by byla cítit čerstvým vzduchem. V tomto smyslu se největšímu nádechu přiblížila parádní jízda "Buried Alive". Výsledkem je však pouze skleníkový efekt - když už si myslíte, že jste volní, že jste zvítězili nad touto deskou, narazíte na neprodyšný igelit a dýcháte opět jen tolik, kolik vám FA dovolí. Tato skladba si velice umě zahrává s kontrasty silové elektroniky a sametově jemné melodie nesené snad ještě jemnějším vokálem. Funguje tak jako skvělá protiváha pro vyloženě "mechanické" věci jako "Lowlife" nebo "Future Fail". Někde mezi nimi potom stojí trochu nedotažené kousky jako "Beneath the rubble" a "Storm" (ve skladbě Storm pořád slyším hlas kolegů Kovenant, což je ale nutno brát jedině jako klad). Tyto dvě skladby stály album tutovou devítku. Chybí jim totiž jiskra jejich sestřiček, obě tak nakonec energii spíše vysávají, než aby nám ji pumpovali rychlostí x litrů za sekundu jako ve formuli 1 přímo do žil. Jejich otisk v mojí paměti je podle toho také slabý.

Naopak silně se v mých vzpomínkách zabydlela dvojice industriálních prototypů "Decsention" a "Dopamine". Dva futuristické tanky, dva různé účely nasazení, avšak pouze jediná filosofie. Nedají se zastavit, ale myslím, že po několika sekundách poslechu už ani vy o něčem podobném uvažovat nebudete. Opět vystupuje na hladinu nádherný kontrast člověka a stroje, opět kouzlí výborné mužské vokály. Královnou všech pódií však i nadále zůstává ampulka plná koncentrovaného života, skladba "Buried alive" (jaký to paradox při jejím názvu). Tahle věc jednoduše nemá chybu. Hodně podobně se prezentuje i skladba "Social enemy", vlastně možná až moc podobně. Přeci jen až příliš okatě sází na tytéž triky a herce, možná by neškodilo skladby na desce jinak rozhodit. Z předchozího ale každopádně vyplívá, že i "Social enemy" je hodně nadprůměrnou skladbou.

Front Line Assembly opět dokazují, proč už dlouhé roky patří na vrchol žánru. Oni se vlastně ani nemusejí žádného žánru za každou cenu držet, jejich stylové přesahy jsou naprosto jisté a profesionální. Na druhou stranu, playlist není nabitý právě k prasknutí (poslední 13minutová ambientka je taky hodně rozvleklá), je ale rozhodně vyrovnaný někde kolem hodnoty vysokého nadprůměru.

Verdikt: Klubová jistota, která ale při pozorném poslechu nabízí i mnohem, mnohem víc. Myslím, že s Front Line Assembly a jejich novinkou vedle nešlápnete.

Přečteno: 665x

< Předchozí		Další >