Tim „Ripper“ Owens je další známý vokalista, který už toho něco pamatuje. Od působení v kapelách, jako tributní skupina JUDAS PRIEST – BRITISH STEEL, přes jeho angažmá ve WINTERS BANE, o kterém se možná tolik neví, velkou úlohu u jeho vysněné kapely JUDAS PRIEST, až k současnosti, kdy působí u amerických ICED EARTH. A jelikož v táboře ICED EARTH je už docela dlouho ticho po pěšině, tak Tim využil svých nápadů a založil si vlastní kapelu, kterou nazval BEYOND FEAR. První album nese stejný název jako kapela.

Vokálně je Tim perfektní, výrazně se přibližuje svému hrdinovi, Robu Halfordovi. Ač poslední album ICED EARTH „Glorious Burden“ nemám tolik naposlouchané, připadá mi, že se tam Tim nesnažil zpívat tak podobně Halfordovi, jako na „Beyond Fear“. Ono i z hudby dýchá velká naštvanost a agrese, přesně taková, jakou plodili JUDAS PRIEST na albech „Jugulator“ a „Demolition“. Každý kdo si potrpí na pěkné melodie, ať se raději tomuto albu vyhne velkým obloukem, protože se opravdu nejedná o záležitost pro milovníky výrazných melodií. „Ripper“ vás od začátku do konce krmí těmi nejhutnějšími, nejtvrdšími a nejagresivnějšími riffy. Jedinou výjimkou je skladba „Dreams Come True“, která je takovou hodně temnou a zlověstnou „baladou“.

Všeho moc ale škodí. Ačkoli album trvá něco málo přes tři čtvrtě hodiny, je silně unavující poslouchat více méně to samé v jednom kuse. Jak už jsem řekl, „Dreams Come True“ je výjimka, ale jinak jste vystaveni pořád tomu samému. A jaký to má následek? Vcelku logický. Asi po třetí skladbě totiž ztrácíte orientaci v tom, co vlastně posloucháte, jestli jste na začátku nebo na konci, a tak se může snadno stát, že vám po prvním poslechu v paměti utkví jen úvodní „Scream Machine“ a jinak nic i přesto, že album má víc silných momentů, než jen otvírák. Mám ale takový pocit, že pokud by místo „Scream Machine“ byla na prvním místě třeba „Words Of Wisdom“, pamatovali byste si „Words Of Wisdom“.
Podobně jako u Švédů HEED, téměř každá skladba na sebe navazuje, takže máte znovu dojem větší ucelenosti nahrávky. I to však možná přispívá k tomu, že se prostě při poslechu ztrácíte.

BEYOND FEAR se hodně blíží tvorbě JUDAS PRIEST z „Ripperovy“ éry, jak jsem již zmínil výše. Problémem pro mě bylo udržet pozornost během poslechu, zorientovat se ve změti těžkých skladeb a něco si z poslechu odnést. Některé skladby třeba i trochu ztrácí na svém potenciálu právě jen díky tomu, že jsou všechny ze stejného těsta. Pokud patříte mezi příznivce Owensovy éry u JUDAS PRIEST, pokud milujete pořádné heavy metalové skladby a pokud se nepotřebujete nějak podrobněji soustředit na poslech, jen se vybít, nebo pokud nepožadujete nějaké změny nálad, pak by vám „Beyond Fear“ mohlo přilnout k srdci. U mě tomu tak bohužel není.

Přečteno: 1475x

< Předchozí		Další >