Již předem je velmi pravděpodobné, že následující recenze vyvolá vášnivé debaty. Ano, nové album RIMORTIS je na světě. Pokusím se otevřít recenzi objektivně, tématy, na kterých se snad shodneme všichni. V porovnání s předchozím albem „Stín křídel“ má novinka rozhodně lepší zvuk. Ti, kteří kritizují kapely za to, že vydávají svá řadová alba na „pálenkách“, a poté je prodávají, mají nyní o jeden důvod méně, proč kritizovat RIMORTIS. „Vesmírem plout“ je totiž výlis. A zde se dostávám asi ke konci té části recenze, ke které, pevně v to doufám, nebudou žádné neshody. Následuje můj názor ohledně alba „Vesmírem plout“.

Pokud se RIMORTIS svým odpůrcům novinkou nezalíbili, asi je recenzí nepotěším. Na druhou stranu ale asi nepotěším ani ultra fans této bandy, kteří se již v komentářích k desce „Stín křídel“ vyjadřovali ve smyslu, že „Vesmírem plout“ bude muset dostat minimálně 12/10. Tak to ode mě také nečekejte. Za sebe mohu říct, že vlastně téměř každá skladba na albu má pro mě své silné momenty a své slabší. Vezmu to pěkně popořadě.

Úvodní „Zvony fantazie“ je podle mě velmi dobrý speed metalový otvírák se vším, co má daný žánr mít, jen ten zpěv. Milan Hloucal se snaží zpívat trošku víc zostra, a to k téhle skladbě vskutku příliš nesedí. „Rimortis II“ mi nepřilnula srdci úvodem, jinak opět docela jede, nejvíce mě ale zaujal konec, kde zpívá host tohoto alba, Jana Vaňková. Její drsnější zpěv se mi naopak velmi zamlouvá.
Trošku progresivněji působí titulní „Vesmírem plout“. Je pomalejší než předchozí dvě věci a za nejlepší momenty bych označil kytarovou vyhrávku v mezihře a opět vokál Jany Vaňkové.
Jako velmi pěknou věc, a zároveň asi to nejlepší, co album nabízí, hodnotím pětku „Buď vůle tvá“. Velice vydařená skladba a hlavně klávesové party ve slokách mě dostávají. Je pravda, že v úvodu klávesy trošku připomínají „S.O.S.“ z minulého alba, ale jinak je to parádní píseň.

Od šestky dál se však můj dosud vcelku pozitivní dojem, začíná trošku chladnout. „Bouře století“ nijak výrazně nezaujala, ve skladbě „Oheň v srdci“ mě opět dostávají klávesy, které nyní zní jako klavír, jinak nic moc. Stejně se dá mluvit i o „Prokletí hor“, je to sice speedovka, ale není zrovna moc převratná.
Zajímavou věcí je však devítka „Květy kopretin“, která je spíše heavy metalová, úvodní riffy (a později se připojující klávesy) nemají chybu. Je to skladba která čítá sedm minut a lze říct, že ji RIMORTIS docela zmákli.
Do konce alba zbývají už jen skladby „Ve jménu kříže“ a předělávka „Hádíth“ a jsme na konci.

Když se na desku podívám jako na celek, můžu říct, že hudebně se jedná o docela dobře odvedenou práci. Především klávesák Jakub Liška zaslouží poklonu. Naopak mi trošku připadá, že Milan Hloucal je tím článkem, který kapelu trošku stahuje dolů. Asi to bude tím, že RIMORTIS se hudebně oproti předchozí desce vyvinuli. Schválně jsem poslouchal „Stín křídel“ a tam proti Milanovi nemám nic. Na tomto albu bych si ale představoval přeci jen lepšího vokalistu.

Hodnocení tedy nakonec bude složité. Jak jsem řekl, zlepšení oproti minulé desce tu je, ale přeci jen nemám dojem, že je tak markantní, aby vydalo ten bod navíc. Půl body tu nejsou, a tak je tedy hodnocení stejné, jako minule.

Přečteno: 2713x

< Předchozí		Další >