Řekne-li se progresivní metal, první, co si každý vybaví, bude nejspíš DREAM THEATER. Ovšem nejen touto legendární newyorskou pěticí živo jest progressivní ucho, občas to chce nějakou tu změnu. Ta může přijít třeba zrovna v podobě norské pětice PAGAN’S MIND. Jejich podání „progu“ je svěží, neotřelé a s více či méně výraznými vlivy power metalu.

Kapela se veřejně hlásí k odkazu DREAM THEATER. V hudbě byste však museli hodně pátrat, abyste našli nějakou podobnost s Petrucciho squadrou. Když bych hodně hledal, mohl bych za „DT-like“ prohlásit klávesy, které jsou místy stejně rychlé jako Rudessovy a i podobně znějí, nicméně rozhodně se nejedná o nějaké napodobování či dokonce kopírování.

První skladba desky – instrumentální intro „Approaching“ – mi v první minutě a půl (kde hrají samotné klávesy velmi atmosférickou melodii) evokuje vesmír. Připomíná mi desku „Space metal“ (od kapely Star One, pozn. autora), ovšem vzhledem ke stejnému roku vydání se jedná nejspíš o náhodu. Hned následující skladba zaujme na první poslech výrazným refrénem, který bude zkraje sloužit jako motivace k opětovnému poslechu desky. V paměti záhy utkví i hitovka „The seven sacred promises“. Na dvě části rozdělená instrumentálka „Back to the magic of childhood“ přinese zklidnění, inspiruje k zamyšlení a navíc v ní muzikanti naplno předvádí svůj um.

Vokál nejspíš vyvolá diskuse, při prvních několika posleších působí vzhledem k hudbě poněkud nevhodně, heavy/power fanouškům bude nejspíš připadat povědomý. Mně osobně připomíná vokalistu z německé power-metalové formace METALIUM. Později si ale na vokál zvyknete a bude vám připadat naprosto přirozený a dokonale pasující k atmosféře desky (s obdobnou situací jsem se setkal u BLIND GUARDIAN, kde jsem si také musel na Hansiho hlas chvíli zvykat). V některých skladbách přijde ke slovu i atmosféru skvěle dokreslující harsh vokál.

Zvukové stránce desky dominuje basa spolu s kytarou a výrazný, vysoko posazený vokál. Klávesy jsou (až na sóla) spíše cítit z pozadí a bubny dotváří atmosféru.

PAGAN’S MIND vletěli na prog-scénu jako neřízená střela a řádně se v ní zapsali. Přinesli něco nového a deska se určitě může honosit přívlastkem zajímavá. „Celestial entrance“ vřele doporučuji nejen všem fandům DREAM THEATER a progressu, ale i power/metalovým fandům, kteří chtějí poznat něco vzdáleně podobného, ale vlastně úplně jiného.