Ohnivý vlak v podobě „Symphony Of Glory“, tak jsem uzavírala recenzi a předešlé album GAIA EPICUS. To už je však minulostí, dnes poslouchám nový počin od sympatické partičky z Norska - jejich nové dílo „Victory“.

Od doby „Symphony Of Glory“ uplynuly už dva roky a i kapela prodělala pár změn. Prostřídali se členové, bubeník Mikael Duna opustil kapelu již v roce 2005 a tentýž rok na jeho místo nastoupil Ole Alexander Myrholt. Tragicky zemřel tehdejší baskytarista Yngve Hanssen, jehož vystřídal Hans Åge Holmen. Ale ani Hans nevydržel dlouho, letošního roku kapelu opustil, a tak se Gaia Epicus ocitla bez basáka. Momentálně shání za Hanse náhradu.

Úvodní věc se jménem „New Life“, otvírá bez okolků celé album dunivými zvuky bubnů, ke kterým se poté přidají i tvrdé kytarové rify. „New Life“ je speedovka, která mi velmi živě připomněla onen ohnivý vlak. Moc se mi tahle pecka líbí, je to jedna z nejlepší věcí, co na „Victory“ jsou, ne-li nejlepší píseň alba.

K té lepší a povedenější části alba musím ještě přidat poctivou speedovku „Rise Of The Empire“, experimentální „Revenge Is Sweet“, která si zahrává s thrashovými prvky a také „The Sign“ díky vynikajícímu sólíčku baskytary, které mě chytlo hned na první poslech. A ještě sem patří vrchol alba, píseň „Victory“, velmi dobře propracovaná a promyšlená speedovka. Skutečné vyvrcholení celého CD.

A co se té druhé, moc nepovedené části týká, tak tam patří zbytek písní. Nechci říct, že by byly špatné či neposlouchatelné, ale spíše průměrné až vyplňovací. Například „Iron Curtain“, věc na čisté heavy vlně, která se opravdu příliš nevydařila. Nezůstala mi v paměti a navíc po perfektní skladbě „New Life“ úplně zastavila rozprouděnou krev v mých žilách. Je sice pravda, že se v ní klade velký důraz na kytarová sóla, ale všeho moc škodí a po chvíli jsem se naprosto ztratila ve spleti všelijakých zvuků. Další píseň, která se podle mě nepovedla je „Awaken The Monster“. Od úvodu se skladba táhne pomalým nudným tempem nesoucím se na tvrdých rifech, je to jako putování přes poušť v době, kdy slunce nejvíc pálí a oáza stále není v dohledu. Je ale pravda, že během sólíčka se nám dostane rytmických rychlejších melodií, ale když jsem u toho přirovnávání k poušti, tak sólo je pouhé zahlédnutí fata morgany. Ale musím přiznat, že oproti „Symphony Of Glory“ se na „Victory“ objevili i dvě krátké, ale velmi příjemné a procítěné intstrumentálky „In Memory“ a „When Darkness Falls“.

Pokud jde o celkové hodnocení, tak když to vezmu kolem a kolem, tak s lítostí konstatuji, že předešlé album se mi líbilo více. „Victory“ mě opravdu zklamalo, čekala jsem lepší výkon od GAIA EPICUS. Není všem dnům konec, doufám že se na dalším albu objeví více skladeb jako je „New Life“.

Přečteno: 2021x

< Předchozí		Další >