Třetí sólová deska zpěváka STRATOVARIUS, Tima Kotipelta. I když Kotipelto sám tvrdí, že „Serenity“ již není sólovou záležitostí, nýbrž počinem plnohodnotné kapely KOTIPELTO. Tak jako tak se srovnání s předchozí tvorbou neubrání.

Již samotný obal a název alba prozrazují změnu. Zatímco „Coldness“ bylo na pohled smutné a chladné jako jasná zimní noc v dalekém Finsku u jezera, po jehož vlnách ozářených svitem měsíce spěchá loďka s neznámým, bosým plavcem, „Serenity“ hladí jemným, teplým slunečním svitem. A i když trochu té finské melancholie si na obal cestu našlo, je již na první pohled jasné, že se v tvorbě KOTIPELTO cosi změnilo.

Album je rozhodně stylově jednotnější. Většinou se jedná o hard rock s příměsí heavy metalu. Kotipelto naznačoval svou vášeň pro hard rock již na nahrávkách předchozích, ale nyní se tento žánr plně prosazuje. Na rozdíl od jiných hard rockových kapel však KOTIPELTO sází spíše na melodie tvořené především klávesami, popřípadě kytarou. Riffy se samozřejmě také objevují, ale nepřijdou mi tak výrazné, v porovnání s melodickou složkou. Asi ve dvou skladbách se Kotipelto přiblíží domovské kapele a trochu zrychlí. A konečně, jak jsme už u této kapely zvyklí (tedy alespoň já), i na aktuálním albu se našlo pár písní, které na mě působí lehce zvláštním dojmem, ať už díky melodiím či jiným postupům.

„Serenity“ otevírá jedna ze dvou rychlejších skladeb „Once Upon A Time“. Nevím, zda to je jen můj dojem, ale řekl bych, že je zde jasně slyšet, že Kotipelto těmto rychlejším skladbám příliš neholduje. Těžko říci, zda se snažil jen potěšit příznivce STRATOVARIUS, každopádně zrovna tenhle song na mě dojem neudělal. Daleko lépe zapůsobila druhá rychlá píseň, „Angels Will Cry“, která je na pozici číslo šest.

Pilotním singlem z tohoto alba se stala skladba „Sleep Well“. V řadě aspektů se podobá „Reasons“ z druhého alba. I „Sleep Well“ sází na co možná největší líbivost veškerých svých částí a složek, na přístupnost a jednoduchost. A dlužno říci, že pokud nejste zatvrzelými odpůrci jemného rocku (pop rock by bylo v tomto případě asi příliš silné slovo), tak vás tato píseň strhne a oblíbíte si ji. Není s podivem, že se jedná o tak přístupnou věc, byla totiž složena pro finský film.

Zbytek alba prakticky pokračuje ve stejných stopách (titulní „Serenity“), přičemž některé písně se vám zalíbí („Dreams And Reality“) a jiné na vás možná zapůsobí oním zvláštním dojmem (v mém případě to byla „Mr. Know-It-All“). O druhé rychlé písni jsem již mluvil, a tak bych ještě určitě neměl zapomenout na opravdu pěknou baladu „After The Rain“ a závěrečnou epickou „Last Defender“, ve které Kotipelto dokazuje, že dokáže napsat i složitější písně, než jakou je například „Sleep Well“.

KOTIPELTO tedy natočili album, které sází vše na líbivost a melodii. Pokud tedy zrovna tyto artikly nejsou vaším šálkem čaje, raději od koupě alba upusťte. V případě, že však máte rádi melodický rock s dotykem heavy metalových prvků, pak by se vám album mohlo zalíbit. A jestli patříte k fanouškům Tima Kotipelta a jeho vokálního výkonu (který je opět bezchybný), pak je pro vás „Serenity“ přímo nutností.

Přečteno: 1122x

< Předchozí		Další >