Rok 2006 byl pro německou melodic metalovou kapelu AXXIS zlomový vydáním vynikajícího alba Paradise In Flames, kde se absolutně odprostili od svých hard rockových začátků. Navíc na Paradise In Flames jsme si mohli plnými doušky vychutnat umění zpěvačky Lakonie. Jaké album bude po Ráji v plamenech následovat si v té době netroufal nikdo říct. Po roce, v listopadu 2007, AXXIS představili novou placku s poetickým názvem Doom Of Destiny.

Jak jsem již zmínila, rok 2006 byl pro AXXIS revoluční. Na jaře 2006 vydali již zmíněné album Paradise In Flames, tento počin ukázal pěvecké dispozice nové zpěvačky Lakonie, která se tak stala plnohodnotným členem německé formace. Ale nebyl to pouze rok šťastných příchodů, ale i nepříliš šťastných odchodů. AXXIS po absolvování šňůry k „PiF“, opustil kytarista Guido Wehmeyer, z osobních důvodů. Na jeho místo nastoupil mladý, dlouhovlasý blonďák Marko Wried. Stalo se tak začátkem roku 2007. Tak to by byly všechny důležité věci, které se staly do té doby, než bylo vydáno Doom Of Destiny, kterému se teď podíváme na zoubek.

Doom Of Destiny, tak se jmenuje nejen celá placka, ale i první píseň. Píseň neskutečně živá, rychlé tempo a proplétání hlasu Lakonie a Bernharda tvoří prostě dokonalý celek. Je tvrdá, rychlá je to Doom Of Destiny, na začátek velmi povedená skladbička. Za ní následuje až heavy metalová „Better Fate“. Také povedená věc, na první poslech bych neřekla, že to jsou AXXIS a jejich hudba, ale Berhard má nezapoměnitelný hlas.

Další zajímavé kousky jsou „Bloodangel“ a „Father, Father“. Zmiňuji tuto dvojici, protože má docela dost společného. Nejen to, že jsou speedovější, ale i proto, že mi vzdáleně připomínají jednu finskou kapelu. Při „Father, Father“ mi automaticky naskočila Sonata Arctica, neboť refrén je podbarvený téměř totožnými zvuky kláves, které jsou u Sonaty tak často slyšet. „Bloodangel“ má podobný problém, až na to, že klávesy jsou mimo refrén. Když se přehoupneme přes půlku alba, tak nás uklidní balada „The Fire Still Burns“. A ruku na srdce AXXIS jsou jedni z těch, kteří obzvláště na baladách nechávají záležet. „Fire Still Burns“ je toho důkazem, avšak tentokrát mě zamrzelo, že v písni zazněl saxofon. Zvuky saxofonu se mi opravdu ani trochu nezamlouvají, není to jen v této písni, ale celkově onen zvuk nemám ráda.

Ale pryč od špatných dojmů, zbytek alba se skládá z písní, které jsou pro AXXIS tolik typické. Je vidět, že nezapomněli na své kořeny. Mě se velmi zalíbila píseň „Revolutions“, která má velmi chytlavý kytarový začátek, a celkově se dobře poslouchá. Za zmínku také stojí „She Got Nine Lifes“.

Doom Of Destiny, je album velmi povedené, AXXIS ho znovu nahrávali s láskou a vtipem. Je to dílko, které zaslouží pozornost, i při pár malých chybičkách, které má. Každopádně stále to jsou ti staří dobří AXXIS se svými sborovými zpěvy, melodickou hudbou a nezaměnitelným hlasem Bernharda Weisse. I když už bez Guida, ale toho jsem si ani nevšimla. Tak zase příště…

Přečteno: 1216x

< Předchozí		Další >