Kolikrát kdejaká kapela dokáže zamotat hlavu nejen svým fanouškům, ale i samotným recenzentům. Zvláště pokud sám recenzent nedostane k promo CD nějaké další materiály týkající se historie kapely. V tomto případě může však za následek mého zmatení změna názvu samotného seskupení. I když o změnu zas tak výraznou nejde. Z německé kapely DESTINY se totiž se stává THE DESTINY PROGRAM a ti tentokrát nově pod záštitou firmy Nuclear Blast vydávají již své třetí dlouhohrající dílko.

Samotné album nese název „Subversive Blueprint“, ale jeho tvůrci mu rovněž vtiskli i malý podtitul, který přesně zní: The 12-Point Program To Self Revolution. Abych řekl pravdu, tak ani v tomto případě se ale žádná revoluce nekoná. Aspoň ne u mě. THE DESTINY PROGRAM se totiž se změnou názvu rovnou vrhli do melodičtějších vod s čistě zpívanými refrény a za pomoci producentského týmu, kde kromě jiných figuroval i Anders Fridén (IN FLAMES), stvořili celkem slušně znějící a moderní HC album. Nic víc a nic míň. říkám moderní schválně, protože tato hudba by poněkud nemusela sednout pravověrným posluchačům starého dobrého old school hardcoreu. Pokud se tedy řadíte do této skupiny, tak honem ruce pryč.

Základem celého materiálu, který se čítá na 52 minut, jsou ostře nabroušené kytary, které pak podpírá hřmící basa a typicky uřvaný vokál. Záseky a melodiemi se to jen hemží a když dojde na nějaký refrén, tak se řev promění v medový, skoro až popově laděný zpěv. Ale opět si nijak nemůžu stěžovat. Vokalista si obě polohy dobře podmanil, avšak na druhou stranu mi zde chybí nějaká větší dravost. Jakmile se mi zdá, že už konečně došlo i na trhání ocele, tak pak hned vzápětí zjišťuji, že je tento drtivý proces opět zatlačen do pozadí podbízivými melodiemi, vybrnkáváním nebo úpravou rychlosti směrem dolů. Jedním takovým velmi slušným zásekem je hned čtvrtá skladba „The Appeal“ nebo třeba předposlední „With A Modern Punk Flavor“. Zde je opravdu cítit onen pověstný tah na branku. Škoda jen, že se těchto momentů nenajde na albu víc.

Své ambice však THE DESTINY PROGRAM jistě mají. Nejedná se totiž jen o další nepovedený pokus křížit HC s metalem (metalcore), ale spíše o jakousi trochu více přibroušenou HC desku, která v určitých momentech má tendenci svého posluchače pěkně nadzvednout ze židle. Myslím si, že své místo na hudební scéně si chlapci jistě najdou a své fanoušky snad drobnou změnou stylu nezklamou. Pokud ale mám mluvit sám za sebe jako recenzent, tak více než mírný nadprůměr (i když s ambicí) z toho ani protentokrát nekouká.

Přečteno: 857x

< Předchozí		Další >