Michaela Bormanna asi není třeba představovat. Hudebník, zpěvák, producent a kdoví co ještě. Chlapík, který je označován za jednoho z nejvytíženějších producentů, za jednoho z nejvyhledávanějších zpěváků, chlapík, který vám zazpívá vše od country, přes rock´n´roll, až po heavy metal. Chlapík, který působil ve více než dvanácti kapelách, z nichž minimálně pět je světově známých. Uveďme alespoň BONFIRE, JADED HEART nebo Švédy BLOODBOUND. Právě u BLOODBOUND bych se rád na chvíli zdržel. Na druhé desce těchto děsivě pomalovaných Švédů jsem se totiž s Michaelovým vokálem setkal poprvé. V rámci příprav této recenze jsem „Book Of The Dead“ oprášil a s odstupem jednoho roku jsem se do něj znovu zaposlouchal a znovu jsem se utvrdil v tom, že Michaelův hlas do BLOODBOUND prostě nepasoval. Jeho sólovka je v tomto ohledu úplně jinde. Jakékoli předsudky a stíny z minula se rozplynuly jako pára nad hrncem hned od prvního okamžiku, kdy se do hudby zapojil Michaelův nakřáplý hlas. Stačí si poslechnout úvodní song a je jasné, že Michael vládne svým hlasem nejlépe v hard rockových vodách. Přesně tady je Michael doma a dokazuje to v průběhu celé desky, od jejího začátku do posledního okamžiku krásné balady „Go Going Gone“.

Náplní „Capture The Moment“ je poctivý hard rock, který v průběhu poslechu nenudí i přesto, že se na desce nachází čtrnáct písní s celkovou stopáží přes šedesát minut, což rozhodně není typické pro hard rockové album. Věřte ale, že Michael to vše zvládnul na výbornou a připravil poměrně pestrý koktejl, který vás bude osvěžovat celou hodinu. Jednou přitvrdí, jindy trochu zvolní, někdy vás rozpálí a vzápětí zase zmrazí. Nad všemi skladbami však alespoň podle mého soudu vyčnívají „Half Way Down“ se zabijáckým refrénem a „Don´t Bother Me“, ve které se k Michaelovi připojila zpěvačka EDENBRIDGE Sabine Edelsbacher i s mozkem této rakouské kapely – Lanvallem.

Třetí sólovka Michaela Bormanna je skvělá. Poctivý hard rock, ze kterého nečiší fůra inspirace u známějších kapel. Jistě, je to něco, co zde již bylo, je to přeci jen klasický hard rock, ale je kvalitní, zahraný a odzpívaný na precizní úrovni, chytlavý, příjemný, melodický a s krásnými baladami. Navíc se stopáží o takových patnáct až dvacet minut delší, než je u klasického hard rockového alba běžné. A těchto dvacet minut je laťka držena na stále stejné úrovni – nadstandratní. Od začátku až do konce je to jízda ve velkém stylu. Co víc si přát?

Přečteno: 894x

< Předchozí		Další >