O tom, že melodický death metal není mrtvý styl, nás už opět svým osobitým pojetím přesvědčuje japonský sextet BLOOD STAIN CHILD. Ti vydali již svoje čtvrté album, které, opět potvrzuje, že míchat melodický death metal s elektronikou a tanečními prvky není vůbec špatné, když se sejdou kvalitní muzikanti, kteří ví jak na to. Kvalitu desky samotné, svým způsobem už naznačil i povedený klip ke skladbě „Freedom“, kde se to „dance“ elektronikou jen hemží. A co asi tak čekat?

Opět se dočkáte spousty pěkných (místy až trancově znějících) melodií s nabroušenou kytarou, která ctí tradice starého dobrého (a rychlého) thrash-deathu jež společně s proměnlivým vokálem, který se neomezuje jen na typické střídání řevu a čistého zpěvu, tvoří výborný metalový mix jaký se opravdu jen tak neslyší. BLOOD STAIN CHILD si jdou opět za svým cílem a dalo by se říct, že svůj futuristicky laděný styl už jen vybrušují, jelikož jeho základy byly muzikanty položeny již na minulé desce „Idolator“ (2005). Nutno však podotknout, že původně se kapela ubírala stejným směrem jako finští CHILDREN OF BODOM a až pak (po dvou řadových deskách) přišla chuť experimentovat. Osobně jsem velmi rád, že si pánové vybrali tu horší a trnitější cestu, která jim daleko více sluší, jelikož sami COB nyní uvízli na mělčině své nudné, monotónní a neustále se opakující škatulky.

Jenže to by pak nebyli Japonci, kdyby prostě nepřišli s něčím novým, natožpak aby se opakovali či nějak výrazně opičili. „Mozaiq“ je totiž úžasným výletem, při kterém musíte minimálně udržet malou pozornost, abyste z toho něco měli. Žádná pohodička. Pokud jste zvyklí pustit si kapely jako TRIVIUM, IN FLAMES, SOILWORK nebo KILL THE ROMANCE na uklidnění po celodenním shonu, tak v tomto případě vás muzika moc neuklidní. Ba naopak. Jejím cílem je vás maximálně rozhýbat, naladit a osvěžit svým ojedinělým přístupem. Zato po vás ale bude vyžadovat trochu trpělivosti. řezavé kytary vám sice dají jasně najevo, že se hraje metal, o melodie také nouze není, ale posléze ty celkem nenápadné elektronické vsuvky dostanou více a pak ještě více prostoru. Místy dokonce tak zdivočí, až si i já sám říkám, že k techno bicím už to není moc daleko. Jindy zas naopak zcela zjemní a soustředí se spíš na příjemný klavírní doprovod, jež funguje jako chvíle oddechu a rozjímání.

Celá deska je maximálně živá, proměnlivá, plná výborných kytarových i elektronických nápadů. Samozřejmě někdo by mohl namítnout, že většina věcí, které se na albu objeví, hrála už stovka jiných kapel. Jenže my se tady bavíme o jeho provedení. BLOOD STAIN CHILD se totiž i v tak výrazně provařeném a omezeném stylu jako je melodický death metal pohybují na hraně novátorství, šílenství a geniality. Poučí se a použijí již dávno položené postupy, aby si je pak následně přetvořili k obrazu svému, což má za následek, že své posluchače nenudí. A to je myslím velmi důležitý prvek v této hudbě.

Přečteno: 1271x

< Předchozí		Další >