Zdá se, že letošní albová invaze českých kapel asi jen tak neskončí. Teď tu totiž máme zástupce české doom rockové školy. Ani nevím proč, ale MEMORIA pro mě vždycky představovala jakousi paralelní linku DYING PASSION. Jejich styly jsou velmi podobné, v jistých ohledech se i prolínají, což je celkem jasné, takže jsem byl zvědav, jestli se tvorba MEMORIE od svého „dvojčete“ odtrhne a vydá svou vlastní cestou.

Na novou desku si fanoušci museli počkat pět dlouhých let, tudíž očekávání bylo veliké. Sami členové však během této dlouhé doby pochopili, že je čas se s novým materiálem posunout trochu kupředu, takže trochu více přibrousili kytary a na post kláves si pozvali speciálního hosta Jana Friedmana. Změna od doby „The Timelessness“ (2003) je celkem patrná již na první poslech. MEMORIA se už nesoustředí na přímočarost, ale snaží se své posluchače zaujmout jakousi rafinovaností, čímž se bezpochyby vysvětluje i přibírání dalších vlivů, které rocková muzika nabízí. Samotné skladby nyní působí více vyváženěji a díky klávesovým partům výše jmenovaného hosta i trochu více rozličněji. Je jasné, že snažit se pochopit „Ambivalent Ecstasy“ na prvních pár poslechů opravdu není možné. Deska v sobě skrývá mnoho zákoutí, které se prosvětlí až po delším zkoumání. Jak už jsem řekl, tak kytary zní trochu více rázně, načež je místy doplňují i různé efekty a další podobné vychytávky. Klávesy však na mě působí dosti experimentálně a to právě v místech, kde by vůbec nemusely být. Naopak jinde kde mi v celku sedí a zapadají do celého konceptu, se zase pohybují ve zvláštní zvukové paletě, jako by se sám Honza bál použít nějaké klasické zvuky či tesknější a ne tak barvité samply.

Avšak mým osobním problémem stále zůstává zpěv. Andrea Baslová sice disponuje výrazně odlišným hlasovým zabarvením (narozdíl od jiných zpěvaček), jen si pořád nemůžu pomoct. V některých skladbách mi přijde, jakoby se sama ještě rozcvičovala a nedala tím průchod všem emocím, které jsou obsaženy v textech. Místy je to pravdu na škodu. To se naštěstí na druhou stranu vyrovnává přidáním doprovodných vokálních partů. V těchto chvílích (často v refrénech) většina skladeb opravdu dostává grády a celkově mi přijde složený vokální projev daleko rozvinutější a dospělejší, než když se s tím sama zpěvačka musí prát sama a bez podpory v pozadí. Co mě ale na „Ambivalent Ecstasy“ mrzí nejvíce, je to, jak samotný zvuk (o který se mimochodem staral sám Miloš DODO Doležal) ubral na viole. Myslel jsem, že MEMORIA si tento krásný nástroj ze svého poznávacího znamení vzít nenechá, ale vypadá to, že jsem se mýlil. Tohle považuji za velikou (snad i jedinou) chybu a doufám, že to příště bude lepší.

MEMORIA ukazuje, že stát či přešlapovat na místě ji nesvědčí. Myslím si, že sami muzikanti všechny mnou popsané změny mysleli schválně, aby se oprostili od minulé tvorby v podobě „The Timelessness“. Nová deska je vkusná, stále komorně laděná, dosti osobitá a na české poměry velmi vyvedená. A zatímco u nás bude sklízet velký úspěch a jistě se zařadí na špičku rock-metalové scény, tak v tom světovém (evropském) měřítku má stále ještě co dohánět.

Vydavatel: Redblack

Domovské stránky: Memoria

Seznam skladeb:

1. Faithless Prophet
2. High Spirits Too Low
3. Do Not Try
4. Splintered Heaven
5. Heart Gambled Away
6. Shed The Old Skin
7. Solitude – My Life
8. Lonesome Road
9. No Utopia
10. Lonely Echoes

Přečteno: 2536x

< Předchozí		Další >