Finští věrozvěsti Tolkienova světa stále nemají dost a do světa vypustili další řadové album slibující epické pasáže plné podmanivých chvalozpěvů a řízných kytar. BATTLELORE pro mě nejsou žádnou neznámou, jelikož první dvě alba mají čestné místo v mé sbírce a jaké jsou mé dojmy z aktuálního počinu „The Last Alliance“ se dozvíte na těchto pár řádcích.

Když jsem postupně pronikal do nové desky, zmocnil se mě pocit jakéhosi prázdna. Kapela se od minula ještě více ponořila do „zadoomanějších“ sfér a ještě více se uzavřela okolnímu světu. Problém je v tom, že zatímco jiné kapely se postupně vyvíjejí či se snaží nepřešlapovat na místě (nebo to účinně předstírají), tak BATTLELORE se o to vůbec nesnaží a už jim jaksi ujel vlak. Zoufalství celé desky je cítit ze všech stran. Skladatelské postupy jsou ve všech skladbách naprosto totožné, hlavní ženský vokál prakticky pořád stagnuje a druhý, sekundující harsh, mu také moc nepomáhá, spíš naopak. Kdepak jsou ty časy pěkných melodií?

BATTLELORE nyní hodně sázejí na jednoduchost a líbivost. Problém je, že se posluchač nemá čeho chytit. Chybí zde jakýkoliv záchytný bod, chytrá melodie či motiv k zapamatování. Pokud pominu první skladbu, která ještě celkem jde, jedná se o naprosto vyprahlou, nic neříkající hudbu, jež se tváří jako něco víc a maskuje se za rádoby epické motivy a texty s odrazem fantasy. Tyto prvky by tradičně měly tvořit klávesy a flétny, ale bohužel také jaksi ustrnuli a Maria po celou hrací dobu desky nezjistila, že elektronické piáno má i jiné zvuky. Co se týče flétny, nejsem si tak úplně jistý jejím použitím na této nahrávce. Nač se namáhat.

Po celou dobu mě rovněž tížila otázka, proč má i nadále kapela dva kytaristy, když jsou prakticky na nic. Nejen že oba hrají naprosto totožné party, ale v otázce nějakých melodií spoléhají právě na již zmíněné klávesy, jenže takhle to nikdy nemůže fungovat, když vám u toho klávesistka spí a omezuje se na strohé symfonické smyčky v rámci doprovodu. Jediným oživovacím prvkem jsou pak už jen několik sekund dlouhé klepačky, kdy bubeník zapomene na rytmus utopického doomu a trochu se rozhoupe k větší aktivitě, jakou bych hledal spíše u kapel tvrdšího ražení. Rozhodně to není na škodu, jen kdyby to BATTLELORE uměli trochu lépe zaranžovat (zužitkovat) a zapojit do těchto pasáží své dva vokalisty.

Nebudu vám tady nic nalhávat. „The Last Alliance“ je nudná a nezajímavá deska, která se stěží poslouchá a ještě hůře recenzuje. Pochybuji, že bych se vůbec někdy k této nahrávce vrátil a pokud bych si měl pustit něco od BATTLELORE, tak jistě opět sáhnu po osvědčené starší tvorbě.

Vydavatel: Napalm Records

Domovské stránky: Battlelore

Skladby:

1. Third Immortal
2. Exile The Daystar
3. The Great Gathering
4. Guardians
5. The Voice Of The Fallen
6. Daughter Of The Sun
7. Green Dragon
8. Awakening
9. Epic Dreams
10. Moontower
11. The Star Of High Hope

Přečteno: 1206x

< Předchozí		Další >