Zavřete oči, dejte maximální prostor fantazii a představte si hudební mix velikánů, jakými jsou dlouhoprstý virtuóz Yngwie Malmsteen, progresivní melodici Kamelot nebo přímočaří snaživci a s ničím se nemazlící Nocturnal Rites. Pokud jste dokázali ze všech těchto jmen namíchat v hloubi vaší představivosti hudební koktejl, pojmenujte ho Harmony. Protože právě zmíněné vlastnosti můžete při poslechu jejich nové desky Chapter II: Aftermath zaznamenat. Kytarová zručnost, vážnost, progrese, silné melodie a spousty dobrých, originálních nápadů. K tomu dvě významná jména coby hosté. Ale k těm až později.

Desku otvírá dosti hutný kytarový riff písně Prevail, jemně dobarvený klávesami. Již od začátku desky je zřejmé, že jde o dost těžko stravitelný materiál, který vyžaduje pro úplné pochopení mnoho a mnoho poslechů. Deska navíc navozuje místo obligátní power metalové dobré nálady spíše pocit vážnosti a chuť k zamyšlení. Nenajdete zde příliš veselých a optimistických melodií. Převažuje totiž na power metal nezvykle pochmurná nálada. Ovšem žádné strachy, nejde o materiál, po kterém by se člověku chtělo dát si tu práci jít se věšet na půdu. Je to pořád melodický power metal. Progresivní! Skladby se vyznačují dosti promyšlenou a propracovanou strukturou, podpořenou famózním výkonem zpěváka Henrika Båtha. Ten si k sobě jako hosta pozval Daniela Heimana, známého z kapel Lost Horizon, Crystal Eyes či Heed. Daniel s Harmony nazpíval píseň Inner Peace. Jeho hlas do repertoáru kapely perfektně zapadl a nijak nenarušuje vážnost celé desky. Druhým hostem na desce je basový kytarista Kristoffer Gildenlow (ex-Pain Of Salvation, Dial), který nahrál veškeré basové party na Chapter II: Aftermath.

První poslech alba mi příliš moc nenapověděl, ale donutil mě celý proces ihned opakovat. Na pokus druhý jsem již začal postupně objevovat kouzla a krásy, které mi byly na poprvé skryty někde v záplavě všech těch vyhrávek a kudrlinek, kterými je deska naplněna k prasknutí. Uchvátily mě především skladby jako Aftermath, Rain či Inner Peace (Daniel Heiman). Poloviční balada Silently We Fade má také něco do sebe. Díky pochmurné atmosféře celé desky funguje jako maličké odlehčení. I když chvílemi zní taky dosti beznadějně. Každý moment, každý tón je jedno velké pohlazení a drží vás v neustálé koncentraci, zaražené v gauči vašeho obývacího pokoje. Stále je co objevovat a poznávat.

Na desce není píseň, o které by se dalo mluvit jako o vycpávkové nebo snad nudné. Všechny si svojí kvalitou konkurují navzájem a je těžké vybrat tu nejlepší. CD navíc působí celkem dost koncepčně. Necelá hodinka, která je nezbytná k poslechu desky, uteče skutečně jako voda. Pokud bych měl závěrem srovnávat s předchozí deskou Dreaming Awake, působí na mě Chapter II: Aftermath o něco vyzráleji a promyšleněji. Dost možná bych ji zařadil na seznam nejlepších power metalových desek letošního roku. Ale až nemilosrdný proud času ukáže jaká deska skutečně je a jak si povede s konkurencí. Pro mě ovšem jednoznačný klenot podzimu.

Vydavatel: Ulterium Records

Domovské stránky: Harmony

Seznam skladeb:

1. Prevail
2. Aftermath
3. Rain
4. Don’t Turn Away
5. Kingdom
6. Silently We Fade
7. Inner Peace
8. Weak
9. I Run
10. Hollow Faces
11. End Of My Road

Přečteno: 1106x

< Předchozí		Další >