V pořadí již šestou deskou obdarovali metalový svět švédové s názvem CRYSTAL EYES. Nebo spíše ztrestali? Záleží, jak se to vezme a čemu jedinec dává přednost. Faktem zůstává, že CE určitě nepatří k power metalové špičce světa, Evropy a troufám si tvrdit, že ani Švédska. Znám totiž celou řadu nadanějších seskupení. Ovšem nesuďme dne před večerem a pojďme si novinku Chained maličko přiblížit.

Přiznám se, že diskografii kapely neznám nějak dokonale, slyšel jsem z každé předešlé desky několik málo písní, a až na album Confessions Of The Maker s Danielem Haimanem za mikrofonem, jsem nějak výrazně oslněn určitě nebyl. A jestli jsem maličko doufal, že tomu bude tentokrát jinak, byl jsem naivní.

Co mi na desce vadí především, je dost suchý, uhlazený, nudný a až krystalicky průhledný zvuk, který by se hodil spíše k rockově laděné kapele než k sebrance hrající melodický power metal. I tempo, které na desce převládá, není rozhodně nejrychlejší. To by ovšem nebylo nic strašného za předpokladu, že by materiál dokázal zaujmout. Ale ani obsah nezvítězil nad formou. Bohužel i po několika posleších jsem se nedopracoval ke stavu, kdy bych mohl s čistým svědomím prohlásit, jak je deska dobrá. Písně jsou neskutečně předvídatelné a postrádají moment překvapení. Zpěvák Søren Nico Adamsen se snaží, co to dá (falzetový výstup v Ride The Rainbow je toho jasným důkazem, to je ale asi tak vše co v úvodní písni může zaujmout), ale přesto neoriginální materiál nezachrání. O písni The Fire Of Hades  se raději ani nebudu rozepisovat. První z písní, která za něco stojí, je The Devil Inside. Celkem příjemná melodická skladba ve stylu HAMMERFALL, i když o něco méně nápaditá. Ale jedna z těch lepších. Neodpustím si rýpnutí k úvodnímu výkřiku ,,Are You Ready“. Ten je opravdu zbytečný! Následující Waves Of War bych nominoval na nejlepší kousek desky. O něco rychlejší než zbytek písní, lehce zapamatovatelná a konečně má i nějaký nápad. Jasným příkladem rockového úletu je píseň Fighting. Hrozný text, hrozné melodie, hrozné od začátku do konce. Ze zbytku ještě maličko zaujme Shadow Rider, ale to jen díky zajímavému refrénu. Poslední píseň Guardian nazpíval původní zpěvák kapely Mikael Dahl. Celkem hloupoučká a opakující se sladká záležitost, která také nějak zásadně nezmění celkové hodnocení.

Podle toho, co jsem zde napsal, si musí každý myslet, že jde o nejhorší desku letošního roku nebo snad power metalu obecně. Rozhodně tomu tak není. Písně mají líbivé (i když přitroublé) melodie, chvílemi dokonce i dokáží zaujmout, ale neoplývají originalitou a zapadají v záplavě tisíců lepších. Současný posluchač již považuje za standard komplikovanější a náročnější muziku než jen materiál vystavěný na jedné silné melodii hrané neustále dokola. Musím na sebe ovšem prásknout jednu věc…Píseň Waves Of War si zpívám docela často.

Vydavatel: Metal Heaven

Domovské stránky: Crystal Eyes

Seznam skladeb:

1. Ride The Rainbow
2. The Fire Of Hades
3. The Devil Inside
4. Waves Of War
5. Dying In The Rain
6. Fighting
7. Shadow Rider
8. Libely Ball Of Fate
9. Guardian

Přečteno: 943x

< Předchozí		Další >