Po třech letech se z útrob pekelných pustin vrací smečka HELLSAW, aby na Zemi rozpoutala peklo s pomocí nové desky „Cold“. Kapelu si pod svá křídla vzal Napalm Records, takže z donedávna neznámé bandičky se najednou stává kapela, kterou nepřehlídne žádný milovník černého kovu. Ano, propagace nové desky opravdu oběhla celý svět. Co by se dalo od Napalmu také očekávat. Avšak je samotný materiál na desce natolik „světoborný“ jako jeho propagace? Nechte se překvapit.

Letmé brnkání na španělku je doprovázeno houslovým motivem a lehkým klavírem. Úvodní sebevražedná výprava se jeví jako první hudební pokrok od posledního záseku. Akustické momenty po dvou minutách utichnou a s nečekanou vervou nastupují elektrické instrumenty. Na první poslech působí „Cold“ daleko vyzrálejším dojmem než předchůdce. Avšak po hlubším poslechu se na povrch derou první objektivnější názory. HELLSAW během jedenácti skladeb prolétnou snad všemi zásadními „typy“ black metalových postupů a klišé. Nemohu se totiž ubránit dojmu, že nejsou schopní si vytvořit svůj vlastní styl. Celá tři čtvrtě hodina hobluje v oněch nejklasičtějších motivech, které nám černá kolébka nabízí. Nechybí tedy klasické upocené sypačky a zběsilé rifování s občasným sólem, které je tu a tam prokládáno pomalejšími pasážemi s akustickou kytarou a valivými přechody na bicí. Aries svoje hrdlo taktéž zkouší na všechny směry. Řev, chrapot, pokusy o hlubší zpěvy, občasné agonické výkřiky a podobně. A tak dále, a tak dále. Prostě nic, co bych nikdy předtím neslyšel.

Výběr v předchozím odstavci zní poměrně kriticky. Ano, přiznávám se, že mě HELLSAW moc nezaujali. Na desce se samozřejmě dá najít několik pozitivnějších momentů, ale opět nejsou dostatečně přesvědčivé, abych mohl zajásat radostí. Když už mám pocit, že následující pasáž, by mohla být jiná či zajímavá, okamžitě nastoupí dojem, že tohle jsem už slyšel tam nebo támhle. Kombinace jistých kompozic a zvuku někdy hodně zavání jistým kopírováním slavnějších interpretů. To jsem schopný přehlédnout, protože valná většina BM kapel stejně kopíruje či „vychází“ ze starších počinů. Kopírek DARKTHRONE či BURZUM existují desítky. HELLSAW naštěstí nekopírují ani jednu z nich, ale spíše si svoji inspiraci berou v širším okruhu kapel, které svým způsobem využijí pro své účely. Taková chladná vypočítavost ze strany umělce není zrovna ceněná. Avšak každý je strůjcem svého štěstí.

Deska „Cold“ je maximálně průměrným albem, které nevyčnívá, ale ani se neutápí v moři ostatních nosičů, které letos vyšly. Každopádně se opět jen potvrdila má domněnka, že čím masivnější a okatější je reklama a promotion jistých kapel, tím méně mám očekávat od jejich desky. Téměř to začíná být pravidlem, které není pro mě jako posluchače moc příjemné. Štěstí, že stále existuje mnoho menších vydavatelství, která mají ve svých stájích silné hřebce, kteří by HELLSAW s přehledem roznesli na kopytech.

Vydavatel: Napalm Records

Domovské stránky: Hellsaw

Seznam skladeb:

1. A Suicide Journey       
2. The Black Death       
3. Der Harzwald   
4. 1°F       
5. Cold Aeon       
6. Psycho Pastor   
7. Sulphur Prayer       
8. I Saw Hell       
9. Eyes of Ice       
10. Moonrites Diabolicum       
11. Ache       
12. Subterranean Empire       
13. Wounds

Přečteno: 824x

< Předchozí		Další >