Debutová deska „I Speak Of The Devil“ od anglické formace BLUTVIAL se do mého hledáčku dostala hned poté, co jsem se dozvěděl, že hlavním mozkem kapely je Aort. Komu toto jméno nic neříká, vězte, že právě on má na svědomí kapely < CODE > a DECREPIT SPECTRE. Je tedy více než jasné, že jsem si nemohl nechat uniknout jeho poslední výtvor.

Na samotném začátku bych rád přiblížil, s čím má neznalý čtenář vlastně tu čest. BLUTVIAL je jediným Aortovým projektem, který je zaměřen na striktní, ortodoxní a nesvatou podobu black metalu. Tentokrát nejde o žádné avantgardní úchylky, experimentální výlety po různých stylech ani industriální běsnění kybernetické doby. Nikoliv. „I Speak Of The Devil“ je, jak název napoví, pekelnou deskou jedoucí ve stylu barbarského a primitivního blacku. Zkrátka a dobře porce surové, chraptící muziky, jež čerpá ze základních kamenů stylu.

Aort se v minulosti předvedl nejen jako velice nadaný multi-instrumentalista (hraje na kytaru, basu i bicí), ale také jako skladatel. Samozřejmě jsem neočekával, že BLUTVIAL bude nějakou bombou, která mě posadí na prdel. Ale na druhou stranu jsem absolutně nečekal, že mi debut nabídne až natolik fádní a dalo by se říct nudnou muziku. Prakticky od prvního poslechu mě neustále doprovází onen nepříjemný pocit, který mi jakoby špitá do ucha, že v této desce nenajdu nic „víc“. A skutečně je tomu tak. I po pozornějším poslechu neobjevuji nic, co by stálo za vyzdvihnutí či pochvalu. Všech osm skladeb se odehrává na stejném písečku, ve stejném stylu i podobě. Kytarové linky mají skutečně ortodoxní, chvílemi až raw podobu, jenž absolutně přebíjí sekundující baskytaru. O nic ani nejde, neboť ta prakticky hraje to stejné jako kytara, takže její častou absenci bez problémů oželím. Co se bicí soupravy týče, i zde Aort sází na profláklé možnosti. Valná většina skladeb se odvíjí v sypačkovém tempu, které tu a tam přejde do volnější podoby přechodů, či pomalejších rytmů. Opět zcela nečekaně. Druhým kytaristou a zároveň zpěvákem je Ewchymlaen, který mimo jiné účinkuje ve dvou anglických BM projektech. I zde je cítit velké ovlivnění první vlnou black metalu norské školy. Není se tedy čemu divit, že v rámci BLUTVIAL se cítí jako ryba ve vodě. Jeho zpěv, mě však nijak valně nezaujal. Neoriginální, ničím zajímavý vokál pouze přidává na průměrnosti nahrávky.

Abych nebyl jen kritický. Tu a tam se v některých skladbách objeví melodičtější prvek či kytarová linka, která na moment přidá skladbě na zajímavosti. Čertužel, tyto momenty jsou na desce jen sporadicky, takže nedokáží tento potápějící se vrak znovu dostat na hladinu. Skutečně jsem byl hodně zklamán, co se „I Speak Of The Devil“ týče. Obzvláště v delších skladbách (dvě z nich mají více než 10 minut) jsem se neskutečně nudil. Nejen kvůli stopáži, ale i kvůli samotné skladbě. Pomalejší a roztahané party totiž strašně ubíjí. Podobný názor jsem měl při poslechu poslední desky 1349.

Jelikož, mé výsledné hodnocení bude jen kousíček nad průměrem, nemyslím si, že by bylo nutné se tu dlouhosáhle vypisovat. „I Speak Of The Devil“ je deskou pro nenáročného posluchače, vyžívajícího se v první vlně black metalu. I přes to, že k těmto základním kamenům vzhlížím s respektem a úctou, nepovažuji za důležité, aby dnes – tedy téměř o 20 let později – někdo hrál muziku, která již nemá v dnešní době co nabídnout. Obzvláště pokud neutře ten 20 let starý prach a nedodá nahrávce trochu současného lesku. Škoda no. Aort se tentokrát nepředvedl. Doufám tedy, že si svůj potenciál schovává na své zbylé projekty.

Vydavatel: Spikefarm Records

Domovské stránky: Blutvial

Seznam skladeb:

1. Full Moon Possession   
2. Seethe My Darkness   
3. Raging Winds   
4. 1584   
5. Serpent Procreation   
6. Dawn Divides the Darkness from the Light   
7. Our Hallowed Bones   
8. Hiraeth

Přečteno: 746x

< Předchozí		Další >