Ani přesně nevím, proč jsem se odhodlal do recenze další sólovky Chrise Cafferyho. Je to proto, že jsem již měl tu čest hodnotit dva jeho předchozí počiny a tudíž se více méně jedná o jakousi recenzi z nutnosti? Nebo je to proto, že mě zajímá, s čím tento hudebník přišel nyní? Když nad tím tak přemýšlím, spíš bych volil variantu číslo jedna.

Chris se na poslední desce „Pins And Needles“ totiž předvedl v tak osobitém světle, že to na mě bylo opravdu moc. Přirozeně jsem očekával, že v tomto duchu bude pokračovat. Chyba lávky! Musím říct, že jsem čekal ledacos, ale na tohle jsem připravený nebyl. Bývalý kytarista SAVATAGE totiž na aktuální desce rázně otočil kormidlem, upustil od těch nemelodických postupů a přišel možná s nejpřístupnějším materiálem, který ve své sólové dráze zatím vytvořil. Takže téměř žádné šílené momenty, jak by mohl název alba mylně našeptávat.

Podobně jako u předchozích Cafferyho alb jsem i nyní měl pocit určité rozporuplnosti. Prakticky až do okamžiku psaní této recenze jsem si nebyl jistý, jestli se mi album spíš líbí nebo ne. A pak jsem na to přišel. „House Of Insanity“ v sobě skrývá hodně zajímavých momentů, ale vyžaduje vaší pečlivou pozornost. Pokud na okamžik vypnete, lehce je prošvihnete. Pak se z něj stává nezáživná a nudná deska. To je tentokrát největší mínus. „House Of Insanity“ opravdu vyžaduje jistou dávku soustředění. Nejedná se bohužel o jedinou slabinu. V případě této desky nejsem 100% spokojen s Chrisovým vokálním výkonem. Není to zlé, ale v jistých okamžicích na mě působí celkem nejistě. Zvuku dominuje zpěv a kytary, ostatní nástroje jsou v pozadí a především bicí jsou slyšet velmi slabě, což mi celkem vadí. Závěr tohoto záporného odstavce; i když věnujete albu svou maximální pozornost, stejně narazíte na hluchá místa. Není jich tolik, ale přece se najdou.

Některé skladby možná nenabízí tolik zábavy, ale naštěstí drtivá většina z nich má vždy alespoň kratší pasáž, jež dokáže zaujmout. Nemá cenu zde vypisovat, v kolikáté minutě té které písně se nachází zajímavá vyhrávka či chytlavý postup. Nechť si je každý zájemce objeví sám. Já jen uvedu, že Chrisovi se tentokrát povedly především pomalejší songy. Ať už je to „Madonna“, velmi pěkný a zadumaný úvod k „I´m Sorry“ a celkově dobře pojatá a poměrně originální „Winter In Hamburg“. Všechny zmíněné skladby jsem si užíval prakticky od prvního poslechu.

Malá zmínka na závěr. Mám takový pocit, že celkovým vyzněním a náladou je Chrisova aktuální placka blízká tvorbě Jona Olivy. Vzhledem k tomu, že do JON OLIVA´S PAIN teprve pronikám, nejsem schopný říct více. Nicméně taková „Solitaire“ mi opravdu přijde jak od Olivy. Navíc mám dojem, že jak Jon tak Chris mají v jistých okamžicích podobný vokální projev.

Předchozí odstavec by možná mohl pěkně zamíchat s výsledným hodnocením, nicméně já nyní hodnotím z pozice člověka, který tvorbu Jona Olivy téměř nezná. Takže tedy. Znovu opakuji, že něco podobného jsem nečekal. Dle mého si Chris udržel laťku, kterou nasadil albem „Pins And Needles“. Jen tentokrát použil jiných metod, aby dosáhl stejného výsledku, což je samozřejmě lepší, než kdyby vytvořil kopii předchozí desky a znovu nám ji předhodil. „House Of Insanity“ je náročnější a ne tak přístupná, jak by se mohlo zdát. Pokud do ní však proniknete, stane se určitě nadprůměrnou. Pokud ne, ohrnete nad ní nos jako nad obyčejným průměrem. V hodnocení tedy volím znovu zlatou střední cestu.

Vydavatel: AFM Records

Domovské stránky: Chris Caffery

Seznam skladeb:

1. Seasons Change
2. House Of Insanity
3. I Won't Know
4. The Fleas
5. Madonna
6. Big Brother
7. Back's To The Wall
8. Solitaire
9. I'm Sorry
10. Shame
11. Winter In Hamburg
12. No Matter What
13. Get Up, Stand Up!

Přečteno: 853x

< Předchozí		Další >