Téměř pro každého recenzenta, ať je jakkoliv profesionální a objektivní, může být problém napsat recenzi na kapelu, která mu není po chuti. Nemluvě o tom, když po třech letech znovu-vydá desku, která se od původní téměř nijak neliší. Alespoň tedy v mých očích. Řeč je o ruské grupě ALKONOST a jejich desce „Puť Neprojdennyj“, která se mi před nedávnem dostala do rukou.

Mé první seznámení s kapelou bylo před několika lety v Brně, kde ALKONOST účinkoval na Svatoboji s řadou dalších pagan, folk, BM kapel. Nutno podotknout, že od té doby k nim mám jakousi averzi. Jejich přeplácaná kombinace stylů (jak sami udávají, jsou mixem folku, paganu, doomu, blacku, nejlépe ještě v epickém rouše) mi prostě nejde pod nos. Navíc jsem nikdy nebyl moc přikloněn čistým vokálům v tvrdé muzice. U ALKONOST to platí dokonce dvojnásob. Na desce se může Alena zdát poměrně příjemným zpestřením, leč živě se mi její prezentace zdála spíše ubohá a nejistá. Avšak neřešíme zde jejich živé vystupování. Vrhněme se tedy na kotouček, který si našel cestu až do mé poštovní schránky.

Co nás tedy čeká během poslechu tohoto znovu-vydaného paskvilu? Hudba, která na každé desce jede ve stejných kolejích, bez jakýchkoliv velkých změn. To je jeden z aspektů, který mě u jejich studiové tvorby odrazuje. Neschopnost odvázat se od předešlé tvorby a zkusit něco jiného. Vím, že v centrálním Rusku není asi žádná sranda žít, natož hrát v kapele, ale zatraceně, proč? Proč je téměř každá skladba podle stejné šablony? Když se člověk podívá na stavbu písně, odhalí, že ALKONOST využívají téměř pořád stejných postupů a metod. Prostě věc, kterou člověk okamžitě prokoukne (pokud nepatří mezi skalní fanoušky). Kapela prostě nedokáže překvapit a spíše tedy nudí a nudí. Nepomáhají tomu ani drsnější pasáže s Alexovým vokálem. A víte proč? Protože vždy přijdou ve stejnou chvíli, aby podtrhly či zvýraznily určitou pasáž (ve středu či na konci písně).

Samotné skladby jsou na tom podobně. Jedná se vždy o „pompézní“ začátek s ledajakým sólem na kytaru, doplněným o klávesový instrument ve středním tempu. Do minuty se připojí Alena se svým pokusem o vokál alá Tarja z NIGHTWISH a největším zvratem je nadále několik přechodů na bicí či vložení pasáže, která se opakuje pouze jednou za skladbu. Nic víc. Možná jsem hodně zaujatý, ale i po několikátém otočení desky, se můj názor nezměnil, resp. nezlepšil. Právě naopak. Každé další puštění u mě vyvolávalo horší a horší pocity.

Nebudu radši dále kritizovat a klít na toto bandu z Ruska. Někteří fanoušci by mě mohli přetrhnout. I přes veškerou snahu si na desce něco najít, jsem však neuspěl. I nadále pro mě ALKONOST bude nezajímavou nudou. Jediný plus, který kapela může získat, je za poměrně slušnou produkci. Ale jelikož jde o remaster, ještě aby ne. To by pak byl skutečně průser jako mraky.

Hodnocení: 5/10

Vydavatel: Vic Records

Domovské stránky: Alkonost

Seznam skladeb:

1. The Forest Voice
2. The Indiscernible Path   
3. The Night Before the Battle   
4. Nivushka-Niva
5. Darkness   
6. The Dream Sea   
7. Heat-Lightning Thoughts