První, co mě celkem zaujalo na nové desce finské whitemetalové kapely HB, byl obal alba. Černě laděný, v popředí s kapelou, která křičí a tváří se až zle, což mě u křesťanské skupiny, jež má na zadním obalu CD, že děkuje Ježíši Kristu, docela překvapuje.

S prvními tóny desky „Piikki Lihassa“ se mi do mysli vetřel pocit, že jsem právě zapnula televizi s nějakou venezuelskou telenovelou a právě běží závěrečné titulky. Zpěv Johanny Aaltonen byl oproti předchozí desce jakýsi divný, ale na to jsem si po chvíli zvykla. Když se však ozval druhý, doprovodný vokál Anttiho Niskaly, nevěřila jsem uším. Jeho jakési „mluvení do rytmu“ se nejen ke kapele vůbec nehodí, ale totálně to shodilo celou desku i  skupinu. Ale to bohužel nebylo jediné, co musím vytknou. Je pravda, že jsem se musela dost ovládat, abych nevypnula CD přehrávač.

Na kapele se toho však změnilo mnohem víc. Na celém albu jsem marně hledala náznaky metalu. Kromě občasných, docela povedených, kytarových sól na celém albu nic metalového nebylo. Další změnou je jazyk, kterým Johanna zpívá. „Piikki Lihassa“, jak lze poznat už podle názvu, je nazpívané kompletně ve finštině. Nevím, co tím chtěli HB říct, ale jen to ve mně podpořilo pocit, že poslouchám úplně jinou kapelu. A co hůř – o mnoho horší kapelu.

Jediné, co bych tak ještě mohla alespoň trochu pochválit, je melodičnost alba a celková sladěnost nástrojů. Jinak se celé „Piikki Lihassa“ nese v podstatě ve stejném duchu. Rytmické bicí a hravé klávesy doplňují energické kytary. To, co slýchávám dnes a denně. Tak jako u spousty kapel se ani u desky „Piikki Lihassa“ nemůžu občas zbavit dojmu, že si některou skladbu pouštím několikrát za sebou. Ale na tenhle „jev“ jsem si zvykla a je mi jasné, že kdybych si album pustila víckrát, než bylo nutné, našla bych v každé písni něco jiného. Problém je však v tom, že u předchozího počinu tohle nebylo.

Kdybych musela vybrat nejlepší píseň desky, byla by to nejspíš poslední, melodická, „Alttarilaulu“, která však ani po kotníky nesahá té nejhorší skladbě z alba předchozího.

HB prodělali revoluci, velkou. Ale dopadla víc než špatně. HB se mi líbili, měli nápad, originalitu, náboj. Teď z toho nemají nic. Je to jen směsice tónů, nic víc. Občas na desce sice zazní nějaký drobný prvek (jako například krátký vysoký řev), který má ale nejspíš za úkol udělat desku tvrdší, než je. Což je zbytečné, protože to výkon nezachrání. Chápu snahu HB přijít s něčím novým, ale tohle opravdu nezvládli a já jsem jenom zvědavá, jak to dopadne s dalším albem, protože jestli bude takové, jako „Piikki Lihassa“, tak si je už v životě nepustím.

Hodnocení: 3/10

Vydavatel: Bullroser Records

Domovské stránky: HB

Seznam skladeb:

1. Jeremia
2. Minä Olen
3. Hanki Elämä
4. Ilo Herrassa
5. Hylkäsitkö Minut?
6. Sana
7. Turvapaikka
8. Hän Pitää Kädestäs Kiinni
9. Piikki Lihassa
10. Alttarilaulu