Jsem opravdu rád, že jsem se odhodlal k recenzi této desky. THE POODLES mě totiž přesvědčili o tom, že i v dnešní době je možné natočit výborné rockové album, které se navíc veze na té tradičnější rockové vlně a moderní prvky nechává spíš na vedlejší koleji. Jistě, máme zde moderní zvuk a moderní produkci, ale hudební postupy dávají vzpomenout spíš na klasickou rockovou éru. Na rovinu říkám, že jsem od těchto mladíků ze Švédska nečekal, že by dokázali přijít s tak silnou rockovou deskou.

V úvodu je třeba poznamenat, že produkce je podřízená především líbivosti, která zaručí oblibu u širokého spektra posluchačů a tím také vysoké zisky. I díky tomu získávají THE POODLES všechny ty zlaté a platinové desky. Ale nerad bych pánům křivdil a nějak je diskreditoval. Vysokou prodejnost si zcela určitě zajišťují také svými perfektními výkony. Skladatelská úroveň je rovněž prvotřídní a posluchači se dostane od A do Z vše, co potřebuje a co od rockové desky očekává. První „Too Much For Everything“ je možná jakožto otvírák alba trochu nevhodná kvůli své komplexnosti. Její úvod zní tak trochu jako ze soundtracku, symfonické samply během refrénu tento dojem jen umocňují a skladba celkově je téměř prog rocková. Nenechte se ale zmást, to je asi tak největší extrém. Hned v závěsu totiž následuje možná nejchytlavější věc celé desky, nazvaná „Caroline“. Opravdu nenáročný song, jenž však dokazuje, že v jednoduchosti je síla. Chytlavé refrény jsou u „Pudlíků“ doménou a i ve třetí „Like No Tomorrow“ si budete brzy zpívat spolu s kapelou. A vlastně nejen v ní, ale téměř v každé skladbě na „Clash Of The Elements“.

„One Out Of Ten“ je první baladou. Rozhodně splňuje vše, co se od písně této kategorie očekává, ale baladový vrchol je stále před námi. V pětce „I Rule The Night“ se vyskytují arabské motivy, ale THE POODLES nespadli do nějakého klišé. Pánové si dobře uvědomují, že podobné postupy najdeme u každé druhé kapely, proto jsou tyto prvky použité velmi střídmě. Přesto (nebo možná právě proto) působí svěže a skladbu dobře obohacují. Sedmá „Sweet Enemy“ by klidně mohla sloužit jako hudební doprovod k nějakému traileru z „Bratrstva neohrožených“. Nejen hudebně, ale i textově by dokázala dobře korespondovat s vizuální částí tohoto potenciálního videoklipu, nicméně je třeba přiznat, že text bude patrně mít trochu jiný, skrytý význam. Inu, atmosféra je vskutku mrazivě smutná, proto je čas na změnu. „7 Days And 7 Nights“ dokáže opravdu nenuceným způsobem pobavit. Její úvod by se z fleku hodil do nějakého saloonu ve westernovém filmu. Vše je rázem veselé. Tímto mi kluci trochu připomněli EDGUY, jejichž frontman Tobi taktéž s radostí přechází od potrhlých hudebních skopičin k naprosto seriózním tématům.

Podobně jako v případě „Metal Will Stand Tall“ i zde však přichází okamžik, kdy mám pocit, že pánům dochází dech. Ne sice tak viditelně jako v případě debutu, ale přece jen si toho všimnete. Ten moment nastává právě po „7 Days And 7 Nights“ a trvá minimálně v průběhu následujících dvou skladeb. „Don´t Rescue Me“ a „Heart Of Gold“ vše poněkud napravují, anii „Dream To Follow“ nedělá ostudu, ale já už se v jejím průběhu těším na vrchol celé desky – poslední „Wings Of Destiny“.

Tato balada je totiž úžasně sugestivní a udělala na mě ohromný dojem od prvních tónů. Je to skutečně dojemná skladba. Dokáže navodit husí kůži a do oka vehnat nejednu slzu. Celou skladbu dokresluje i přemluvený monolog Charlieho Chaplina, který s knírkem a typickými Hitlerovskými gesty vyzýval, aby se lidi na celém světě měli rádi, nevěřili diktátorům a bojovali za svobodu a demokracii. Hudba skvěle ladí s textem, jež poukazuje na sociální nerovnost a v refrénu nabádá k lásce a lidskosti. Často používané téma, přesto na mě v podání THE POODLES zapůsobilo. Snad je to proto, že kapele věřím, že text byl napsán a odzpíván s upřímností a ne pouze za účelem výdělku. Mimochodem zmíněný monolog z parodie na Hitlera použil také Timo Tolkki na svém druhém sólovém albu „Hymn To Life“. Tam se však objevila jeho původní verze.

THE POODLES přináší do rockové muziky velmi svěží severský vítr. Mají něco, co ostatním kapelám prostě chybí. A největší pecka na závěr. Řada interpretů – včetně některých zasloužilejších rockových harcovníků – by se od nich mohla učit! Právě jim totiž často chybí onen náboj, zápal, svěžest, invence tam, kde zdánlivě již není co vymýšlet. THE POODLES jsou důkazem, že i dnes se dá natočit svěže vypadající rocková deska. Přes všechny zmíněné klady jsem se však – po opravdu dlouhých úvahách – rozhodl pro nižší hodnocení. Především – stále je na čem pracovat. Myslím, že pokud by na albu bylo o dvě slabší skladby méně, nebyl by důvod neudělit devítku. Přitom nechybělo mnoho a „Clash Of The Elements“ odcházelo s vyšším hodnocením i s nezměněnou stopáží.

Hodnocení: 8,5/10

Vydavatel: Blistering Records

Domovské stránky: The Poodles

Seznam skladeb:

1. Too Much For Everything
2. Caroline
3. Like No Tomorrow
4. One Out Of Ten
5. I Rule The Night
6. Give Me A Sign
7. Sweet Enemy
8. 7 Days And 7 Nights
9. Pilot Of The Storm
10. Can´t Let You Go
11. Don´t Rescue Me
12. Heart Of Gold
13. Dream To Follow
14. Wings Of Destiny