Dánové ARTILLERY jsou bezesporu jednou z největších legend evropského thrashe. Sice stáli vždy ve stínu velké německé trojky, ovšem co se týče laťky kvality, udržovali si ji minimálně stejně vysoko jako nejznámější thrashoví klasici. Podle mého názoru dokonce i dost známějších kapel v oboru strčili, co se propracovanosti hudby týče, do kapsy. Kapela debutovala již v roce 1982 a po několika demech vydala v roce 1985 vynikající debut „Fear Of Tomorrow“ ještě poznamenaný zatěžkaným, ponuřejším a lehce Sabbathovským zvukem. Následovala dvě další vynikající alba, z nichž především nebál bych se říci progresivní „By Inheritance“ ukázalo kapelu v životní formě a (nejen) na svojí dobu znělo neskutečně moderně a nápaditě. Krátce poté nastala delší pauza v činnosti, kterou kapela utnula v roce 1999 albem B.A.C.K.“, podle mého názoru v kontextu tvorby ARTILLERY trochu slabším počinem. Od té doby bylo tak nějak ticho po pěšině, sem tam nějaký ten koncert, avšak za poslední dobu se kolem těchto staříků začalo dít stále více věcí a vyústěním bylo po 10. letech dlouho očekávané novinkové album. Tolik ke stručné historii. Nyní se pojďme nahrávce „When Death Comes“ podívat na zoubek

Album začíná stejnojmennou skladbou. Ta je velice našláplá, pěkně odsýpá, ale zároveň je dostatečně hitová a refrén má hodně chytlavý. Následující „Upon My Cross I Crawl“ považuji rovněž za jednu z nejlepších na albu (i když ono nacházet na tomto albu horší momenty jde velice obtížně, pokud je to vůbec možné). Miluji jak rozjezd, tak i velice silný a skvěle gradující refrén. Tento song nabízí spoustu kontrastů a zajímavostí, změn rytmů, ale zároveň je to neskutečná jízda. Exkluzivní ukázka, jak zkombinovat chytlavý nářez s propracovaností, která se jen tak neoposlouchá. Ale jdeme dál.

„10 000 Devils“ je spolu s titulní skladbou jedním ze songů, který kapela už před vydáním alba vypustila na Myspace. Ze začátku jsem jí sice moc nemohl přijít na chuť, ale teprve v kontextu celé nahrávky se mi taktéž velmi zalíbila. Pozvolnější začátek s hodně melodickým refrénem se po dvou předchozích jízdách hodí a song postupně vygraduje v pořádný nářez. Zejména se mi líbí pasáž s textem „10.000 devils are pulling you under, 10.000 devils are up from below, 10.000 devils the spell you are under, 10.000 devils screaming words you don't know“, kde vokalista řádně přitlačí na pilu. Následují další dvě zdařilé jízdy „Rise Above It All“ a „Sandbox Philosophy“, z nichž první uchvátí především refrénem s pořádně silným vokálem a druhá zase vynikajícím riffem hned při nástupu, který dosti evokuje správně neurvalé nářezy z období „Terror Squad“.

Sedmička „Not A Nightmare“ začíná skvělým potemnělým a pozvolným intrem, správně korespondujícím s názvem písně, avšak refrén zní až téměř vesele. To samé částečně platí o „Damned Religion“, kterou považuji rovněž za jeden z nejlepších momentů už tak skvělého alba. Navíc text jako by mi mluvil z duše a fráze jako „Your morals are not my morals your religion means nothing to me“, či skvělý refrén „False messiah legions of fire, religion is in your blood, religion´s in your head, religion is your drug  can never get enough“ budiž toho důkazem. Závěrečná „The End“ je pak takovým správným dojezdem, který jakoby hudebně shrnoval celé album, i když v paměti mi nijak zvlášť neutkvěla.

Pozorní čtenáři si jistě všimli, že jsem dvě skladby záměrně vynechal. Jedná se o fláky „Delusions Of Grandeur“ a „Uniform“, které se již objevily na demu „Mind Factory“ z roku 1991, po němž to ARTILLERY na delší čas zabalili. Zařazení skladeb z tohoto více než perfektního demíčka byl určitě vynikající nápad, navíc dostaly mohutnější zvukový obal, který ještě více podtrhává jejich sílu. Samozřejmě patří mezi nejelitnější fláky na této elitní desce. Například pro milence, kteří si při svíčkách chtějí pustit romantickou skladbu a zároveň nechtějí poslouchat tuctové braky, bych mohl zejména „Delusions Of Grandeur“ vřele doporučit.

Když takhle vychvaluji prakticky všechny skladby do nebes, nabízí se otázka, proč rovnou nenapíšu, že album je od začátku do konce skvělé bez hlubšího rozboru... Inu, dílko je to skutečně celé vynikající, ale myslím, že jednotlivé skladby nabízejí tolik nápadů, že si alespoň stručný rozbor zasloužily. Přesto se na závěr podívám na nahrávku „When Death Comes“  komplexněji. To, co musím pochválit především, je naprosto luxusní zvuk. Po této stránce mi album připomíná právě legendární „By Inheritance“, které tenkrát v devadesátém svým zvukem totálně předběhlo dobu.

Další velmi silnou stránkou je vokál. Starý zpěvák Fleming Rönsdorf býval vynikající, ale i jeho nástupce Søren Nico Adamsen udržuje laťku kvality vysoko a jeho silný, charakteristicky zabarvený vokál se k celkovému vyznění alba perfektně hodí a ještě jej skvěle dokresluje. O tunách nápadů jsem se již zmiňoval přesně tak, jak u špičkové kapely typu ARTILLERY bývá zvykem. Jedná se o perfektní jízdu od začátku do konce! A posluchač nemá prakticky šanci se nudit, i když stopáž je přes 50 minut.

Tito dánští veteráni uštědřili lekci jakže se dá dělat našláplý thrash, který jde s dobou a nepřešlapuje na místě jak takzvaným modern thrashovým kapelám, tak i spoustě old school legend a mladých kapel hrajících old school. Sám sebe se ptám, kde se to v těch páprdech bere? Každopádně doufám, že v rámci podpory alba někdy konečně dorazí na živé vystoupení do ČR.

Hodnocení: 9/10

Vydavatel: Metalmind

Domovské stránky: Artillery

Seznam skladeb:

1. When Death Comes
2. Upon My Cross I Crawl
3. 10 000 Devils
4. Rise Above It All
5. Sandbox Philosophy
6. Delusions Of Grandeur
7. Not A Nightmare
8. Damned Religion
9. Uniform
10. The End