Poměrně dlouhou dobu jsem odkládal recenzi desky, kterou vám nyní předkládám k přečtení.  Měl jsem k tomu přece jen svůj důvod a to převážně proto, že jde o poněkud méně tradiční žánr hudby, než na který jsem byl doposud navyklý. A i když je náš webzine vcelku hodně svobodný a „tvrdé“ hudbě MAXimálně otevřený, nesetkává se nahrávkami podobných typů každý den. Nepopírám tedy, že toto byl ten hlavní důvod, proč jsem recenzi debutové desky této české „rock&funk&fuck&rollové” kapely odkládal. Byl to převážně strach z toho, abych nahrávku pochopil skutečně tak, jak by měla být pochopena . Nakonec se ovšem ukázalo, že obavy byly naprosto zbytečné. Stejně tak jako možná trochu zbabělé protahování, neboť nahrávka je naprosto luxusní a zábavnou záležitostí, kterou pochopí snad každý posluchač kvalitní hudby.

Mnohé napadne otázka, co že vlastně tedy kapela ANNIE'S TRIP (dále jen AP) hraje? Dovolím si citovat krátkou definici z propagačního materiálu: „Pokud si dáte dohromady quazi-rock, pseudo-roll, a la funk s občasnými proxi-punkovými přesahy, získáte představu o tom, jak taky může vypadat rock´n´roll a jaký umělecký zážitek vám je toto makroenergetické těleso schopné připravit.“

Pokud vám ani tato definice nevnesla trochu té jasnosti do života, nezoufejte, není to v žádném případě podstatné. Rozhodně jde-li o desku „Parisian Jazz“, která je tak obrovsky svobodná, že jen skutečný neználek, by se odvážil podobný mix škatulkovat. Nicméně věc o mnoho podstatnější je náplň samotné desky a ta je vskutku bohatá. Ještě maličko odbočím a neodpustím si zmínit opravdu originální a úsměvný booklet desky, ve kterém najdeme velké množství dosti originálních a zamyšleníhodných obrázků vztahujících se k jednotlivým skladbám. Některé z nich pobaví na první pohled (Einstein mající v ústech místo vyplazujícího jazyku penis), jiné donutí hledat nějakou hlubší myšlenku a filozofovat nad tím, co že to chtěl vlastně básník říci. Obecně platí, že vše je úsměvné a s jistou dávkou originálního humoru. A stejně tak působí celá deska. Obsahuje jedenáct, dosti ztřeštěných a naprosto jedinečných skladeb, jež jako mávnutím kouzelným proutkem vyčarují úsměv snad na každé tváři, což je zřejmé už při pohledu na názvy skladeb. Například hned první „Striptease Dog“, zezačátku možná může zastrašit disharmonicky pokrouceným úvodem a poněkud netradičním pojetím sloky, ale v zápětí vše osvětlí lehce zapamatovatelný, okouzlující a zpěvný refrén. Okouzlující v tom smyslu, že si člověk uvědomí, jak krásné mohou jednoduché věci být. Naprostá hitovka se skrývá v následující „The Dildo & The Weed”, s opět poněkud netradičním názvem. Nejkratší skladba na celé desce (pomineme-li akustickou vybrnkávačku „Little Thing“, kterou se snad ani do kategorie skladeb neodvážím řadit) nabídne v zaprvé opravdu strhující tempo, nápadné melodické linky a v neposlední řadě naprosto dokonalý zpěv. To ovšem není záležitost jen této písně, ale velké plus celé nahrávky. MoJoe má totiž opravdu zajímavě zabarvený a příjemně poslouchatelný hlas. Navíc nabídne v průběhu poslechu mnoho a mnoho hlasových rejstříků a poloh. Jako důkaz jeho křišťálové čistoty poslouží skladba „The Dildo & The Weed” a to zejména v poslední části, kde částečně utichají hudební nástroje a napovrch tak více vyvstane neobvykle zabarvený vokál.

Postupy, jež AT praktikují, se vydávají za hranice předvídavosti nebo nějaké zaběhlé rutiny a nabízejí skutečně originální a svým způsobem někdy dosti překvapivý, až chaotický poslech. Je to ovšem jen otázka zvyku a několika poslechů, neboť i v této hudební džungli samozřejmě existuje jasný řád. Jen není tak průhledný. Co se tradičního problému debutových desek týče, tedy zvuku, je vše v naprostém pořádku a „Parisian Jazz“ je v tomto ohledu téměř dokonalá záležitost. Zvuk je nádherně čistý a zároveň nepostrádá říz.

Většina skladeb se odehrává ve středním tempu, ale najdeme zde i pomalejší kousky jako nádhernou „Snail Races With Jimmy A“, jež poslechem hladí po duši a to převážně pro svojí znatelnou citovou zabarvenost. To následující „Fuck Your Love“ se odehrává naopak v jiných sférách lidských emocí a může působit až skličujícím dojmem. Říkám předem, že tuhle skladbu jsem si zrovna moc neoblíbil. Pravděpodobně pro její chladnost.

Z druhé poloviny desky musím vyzdvihnout jednoznačně „You Ain't“, opět velice netradiční a nepředvídatelná kombinace všeho možného: pomalých utahaných melodií, silného refrénu (ale opravdu perfektního) a zajímavých instrumentálních postupů. Za zmínku stojí též lehká a nostalgií zavánějící „Pocket Angel“ a samozřejmě závěrečná „Parisian Jazz“. Té možná trochu uškodilo, že se krčí až na konci desky. Nicméně opět se setkáváme se zajímavou strukturou a do jisté míry disharmonickým doprovodem během refrénu, což samozřejmě neznamená nic špatného.

„Parisian Jazz“ od AT je vskutku hodně odvážným, zábavným a hlavně povedeným počinem, který se nezastaví před ničím a z poslechu je zřetelná obrovská chuť hrát a to po svém. Pro klasika možná hodně neatraktivní deska, pro otevřeného posluchače opravdová lahůdka. Předem ovšem upozorňuji, že tato deska je vysoce návyková!

Hodnocení: 8,5/10

Vydavatel: Pocket Rodeo

Domovské stránky: Annie´s Trip

Seznam skladeb:

1. Striptease Dog
2. The Dildo & The Weed
3. Rodeo Babe
4. Snail Races With Jimmy A
5. Fuck Your Love
6. You Ain´t
7. Papa Hell
8. Little Thing
9. Hangin´ About
10. Pocket Angel
11. Parisian Jazz