Už dlouho jsem nerecenzoval desku z českých luhů a hájů. Tentokrát se však z rozkvetlých luhů a voňavých hájů přesuneme na více temné, páchnoucí a železobetonové místo. Plzeňské kanalizace jsou totiž domovem a inspiračním královstvím Lorda Morbivoda. Po páté odklápím víko kanalizační a vstupuji do odpadních vod...

„Těším se nesmírně, až i v této stoce zemřou lidé.
Věřili snad v Krista Pána, sám on je možná zabil.
Radost pohledět, jak víra v boha hnije.
Však ono se to vyčistí, ale bude to dost práce…“

Jelikož jsem STÍNY PLAMENŮ tento rok již dvakrát viděl živě, měl jsem určitou představu o tom, jak bude „Mrtvá komora“ asi znít. Jednak o tom Morbivod na pódiu mluvil, ale hlavně z ní i něco zahrál. Oproti předchozímu počinu „Odpadní galerie“ se vracíme mírně zpět. „Progrese“ předchozího alba byla tentokrát smetena ze stolu až do chřtánu kanalizace a na řadu opět přichází ryzejší a agresivnější forma black metalu. Přesně ta, která ovládala BM scénu v devadesátých letech. Zavzpomínáte-li na doby prvních Morbičových počinů a připočtete k tomu jeho oblibu kapely MARDUK, můžete si přibližně představit, co vás čeká. „Mrtvá komora“ je více přímočará, avšak daleko dravější než předchůdce. Více sází na drsnou melodiku a zběsilou kadenci Lorda Sheafraidha. Krom toho je však album proloženo mnoha „klidnějšími“ pasážemi, kde na řadu přichází i jistá forma mluveného slova. Jak jistě dobře tušíte, i textová náplň je jednou z nejsilnějších stránek desky. Příběhy zachycují Morbivodovy výpravy kanalizací a různé potemnělé povídky z těchto míst, jenž jsou tentokrát více protkány kacířskými myšlenkami. „Mrtvá komora“ se mi zdá daleko více nekřesťanská!

Ale zpět k hudbě samotné a hlavně jejímu zvuku. Ten je totiž v mých uších prozatím nejpovedenějším a nejvyváženějším v celé tvorbě SP. Kytara má velmi plný zvuk, který dokáže velice dobře skloubit jak pomalejší melodie, tak i hodně rychlé brnkačky. Nijak nepřebíjí ostatní nástroje a posluchač se tak lépe dostává do hudebního celku. Bicí mají taktéž vhodně zvolený zvuk a hlasitost. Prostě vše tak jak má být. A to musíme vzít v potaz, že si vše Morbivod dělá sám. Album od alba je citelnější nabytá zkušenost s mixováním a mastreováním alba. V tomhle ohledu nejlépe odvedená práce. Mít Morbivod k dispozici zázemí nějakého světového labelu, předpokládám, že výsledek by byl pekelný.

Vím, že letošní rok ještě zdaleka nekončí a v letošním roce vznikly i jiné, velice silné desky, ale i tak mám prozatím jasného favorita z CZBM. Čím déle totiž komoru poslouchám, tím více překvapuje svou ladností, s jakou je složena. Morbivod názorně předvedl, že i bez progrese lze vytvořit perfektně poslouchatelnou desku, která má co nabídnout i náročnějším posluchačům. Osobně tak desku doporučuji všem, kteří stále nedali „Stínům“ šanci a myslí si, že jde jen o nějaký blackový šprým. Právě naopak. Poslední počiny by dle mého obstály i ve světovém měřítku. Tím by však byly ochuzeny o tu textovou stránku, jenž se hrne z Morbivodova hrdla. Nutno ještě podotknout, že si s hlasem velmi rafinovaně pohrává a v každé skladbě se objevuje v odlišných podobách. Což je samozřejmě příjemným zpestřením.

Doufám, že vysoké hodnocení bude u tohoto díla hlavním důvodem, proč si ho pořídíte a poslechnete. Nadšení a radost, kterou z něj mám, totiž stejně na papír nepřenesu. A to jsem se ještě nevydal se sluchátky v uších do kanalizace, abych onen dojem pořádně podpořil. Poslední skladba, „Plošná ratizace Plzně“, je totiž jak stvořená pro poslech pod poklopy, skrz které neproniká denní světlo. Natáhnu gumáky a vydám se na procházku. Třeba se s Morbičem někde potkám a budu mu moc poblahopřát, jak výbornou desku stvořil.

Hodnocení: 9/10

Vydavatel: Naga Productions

Domovské stránky: Stíny plamenů

Seznam skladeb:

1. Úhlavský kanalizační sběrač
2. Litinový teror
3. Mrtvá komora
4. Strojírenský sběrač
5. Žár stoky v plamenech
6. Pod tíhou tmy
7. Odpusť vodárny
8. Zatmění plamenů
9. Plošná ratizace Plzně