Rozpad legendy a s tím spojený konec jedné epochy v žádném případě neznamená i konec hudební kariéry pro její – nyní už bývalé – členy. Ti silnější jedinci se dokáží oklepat,  postavit na vlastní nohy a pokračovat v hudební branži i nadále. Jedním z takových je například Ronny Munroe, jinak bývalý vokalista amerických heavy metalových veteránů METAL CHURCH. V mnoha případech je to volba celkem rozumná, v případě Ronnyho však pokládám otázku: „Ronny proč? Proč nám to děláš?“

Všechna čest jeho poslední kapele, ve které pět let úspěšně působil a byl tak u zrodu tří desek METAL CHURCH. Je pravda, že už to nebyli ti staří dobří MT jako dříve, nicméně šlo určitě o kapelu celkem tradiční a hlavně respektovanou. I když třeba poznamenat, že z trojice vokalistů David Wayne, Mike Howe a Ronny Munroe byl právě Ronny ten nejslabší. Alespoň pro mě tohle vždy platilo a platit bude. Od odchodu Howa a smrti Wayna jsem se přestal o kapelu nějak detailněji zajímat. A bylo to především proto, že mi nesedl hlas posledního zpěváka. O to více mě šokovalo, když jsem zjistil, že se rozhodl vydat sólovou desku. Jenže tady je to už hlavně na něm a hlavně zpěvák je tedy v takovém projektu hlavní vztyčný bod.

A právě na tom ztroskotává sólová deska „The Fire Within“. Na skutečnosti, že Ronny (odpust) není až tak dobrý zpěvák a nedisponuje tak silným a atraktivním hlasem, aby mohl posluchače zaujmout i na sólové desce. Snad jako by se pokoušel vystoupit ze stínu své domovské kapely a to se bohužel pro něho a samozřejmě pro posluchače v žádném případě nedaří. Spíše naopak. Zůstává až děsivě v pozadí. Chvílemi jsem dokonce začal nabývat dojmu, že Ronny je naprosto otřesný vokalista a nejen pouze ne zrovna nejlepší zpěvák. A toho jsem si při poslechu METAL CHURCH nikdy nevšiml.

Celá deska se nese v duchu sic poctivého a opravdu „true“ heavy metalu, ale ne ničím výjimečným. Úvodní  „Far“ má ještě docela slušný potenciál, pomineme-li hodně slabý až kriminálně strohý refrén. Celkem podobné ráže, jen o něco živější je skladba z druhého konce desky, „Evil Genius“, jež je asi tou nejlepší, co album může nabídnout a za zmínku rozhodně stojí i „Ride Me“ či závěrečný cover kapely RAINBOW „Man On The Silver Mountain“, která by jinde asi neuspěla, ale buďme za ní nakonec rádi. A děkujme všem metalovým bohům i za „Desperate Man“, která mi malinko zavání stylem tolik typickým pro Blaze Bayleho. Ono i to zabarvení hlasů a omezený rozsah jsou do jisté míry shodné.  No a tím pomalu to dobré, či průměrné co na desce najdeme, končí. Jinak se dočkáme spíše momentů ryze podprůměrných nebo těch, které bych označil za maximálně dráždící. Například otřesný skřek na začátku „Deafening Hypocrisy“ a ve stejném duchu pokračující celá skladba, šílený a utrápený zpěv v „Rebuild The Ruins“ či provedením do nebe volající refrén v písni „Delirium“.

"Delirium
He suffers in silence
Delirium
He clings to his life
Delirium
There’s some one behind him
Delirium
But there’s no one in sight"

To jsou slova, jež po několika málo opakováních začnou lézt na nervy. Celkově jde o opravdovou nudu a tak nějak není na čem stavět. Pokud už desku nedokáže utáhnout samotný Ronny, člověk by očekával, že alespoň skladby budou nějakým způsobem silné. Bohužel nuda, nuda, nuda... Nic nezachránila ani účast vybraných hostů v podobě Michaela Wiltona (QUEENSRŸCHE) a kytaristy Ricka Van Zandta (METAL CHURCH).

Deska s názvem „The Fire Within“ rozhodně nebyla tou nejlepší volbou. Domnívám se, že Ronnyho vokál měl přece jen zůstat v METAL CHURCH, kde sedí tak nějak o něco lépe a hlavně materiál, kterým se kapela prezentovala je sám o sobě silně táhnoucí. V tomto případě se o něčem podobném hovořit nedá.

Hodnocení: 4,5/10

Vydavatel: Metal Heaven

Domovské stánky: Ronny Munroe

Seznam skladeb:

1. Far
2. What You Choose To Call Hell (I Call Home)
3. Deafening Hypocrisy
4. Rebuild The Ruins
5. Delirium
6. Demon Opera
7. Across The Sea Of Souls
8. Desperate Man
9. Ivory Towers
10. Evil Genius
11. Ride Me
12. Man On The Silver Mountain