Melodický death metal nikdy nebyl tak bohatě proklamován jako v posledních několika letech, jenže většina dobře sehraných a originálních partiček z této škatule utekla do moderny (IN FLAMES) nebo jen doufajíc vydává jen recykláty svých prvotních alb (HYPOCRISY). Jiní se zase tak nějak sotva drží nad vodou a v tichosti jim to prochází, za což mohou hlavně obměny sestavy (SCAR SYMMETRY) či veliká podpora ze strany správně naladěných fanoušků (DARK TRANQUILLITY) pohrdajících novinkami typu SONIC SYNDICATE. MANDORIA je přesně příkladem kapely, která se sice snaží přijít s něčím, co by neznělo až tak nově, nicméně zaslepenost stylotvůrci, kteří již bohatě do světa vychrlili svých pár alb, jejich počin do značné míry přebíjí a tak mi nezbývá, než opět stručně sdělit hned v úvodu, že chvály v tomto článku bude asi tak jako šafránu.

Vzdušně vesmírný obal s názvem „Inspirations And Dreams“ a jedničkou mi dává tušit, že jde o první díl zamýšlené série. Nicméně ona vzdušnost a vesmírný nadhled všem muzikantům neúměrně chybí. Většina jejich hudebního marastu je obalena nezajímavou a velmi lepkavou hmotou nudy, která se táhne celým hracím časem alba jako smrad ze záchodu na opuštěném nádraží. Vůbec ona opuštěnost a jakási distance je největším problémem této desky. Nejdříve se totiž tváří, jako že je vše v pořádku, ale když se pozorně zaposloucháte objevíte hned spousty stylových klišé a nepříčetné množství průměrných a cihlou zatížených nápadů, které nemají téměř žádný vliv na svého posluchače.

Slibné „Intro“ zmáčkne spoušť první zpívané skladby „Sleeping God“, kde se mimo jiné opakují takové perly jako neustálé vyřvávání ústředního slova „darkness“. Následující „Belladonna“ je jen dalším pokusem o lyričnost textu, ale po chvíli jde všechna nálada stranou pod tíhou neustálých, trapných kytarových eskapád, které drží při životě jen slušný klávesový podklad. Vokální snažení, tedy havraními skřeky načichlé hulákání, je jen dalším aspektem průměrnosti této desky, jelikož vám hned po chvíli přijde na mysl, že by i sám vokalista mohl občas změnit polohu hlasu (sama hudba ho k tomu občas vybízí), ale jeho výkon u tohoto přednesu bohužel začíná a zároveň i končí.

Jedinou zajímavou skladbou je prozatím „We Are Like Animals“, což je jedna z věcí, která se vám trochu zažere pod kůži, ale v prachu dalšího pokračování desky mizí jako by ani nebyla a u skladby „Salt To The Wounds“ je veškeré její kouzlo téměř vyčerpáno, takže nezbývá, než vydržet do zajímavého „Outra“, což už mozek pobírá jako poslední zvonění na základní škole – tudíž poslechnout a již nikdy více. Bonusové básně Daniela „Hada“ Burgera, jenž se ke konci pak jen snaží dokonat to, co deska začala, už nezmění onen předchozí odepisující verdikt. Poezie s duchem akustické kytary mi však připomněla to, co MANDORII zásadně chybí. A to je nápad a hlavně jeho úspěšná realizace, což se v rockové muzice někdy zkrátka nepovede. A to ani přesto, že vám nechybí elán a dané zapálení pro věc.

Hodnocení: 5/10

Vydavatel: Mandoria

Domovské stránky: Mandoria

Seznam skladeb:

1. Intro
2. Sleeping God
3. Belladonna
4. Death Of Illusions
5. We Are Like Animals
6. A Bridge To The Underworld
7. November
8. Winter Sky
9. Salt To The Wounds
10. Inspirations And Dreams
11. Outro