To, že všechny naděje jsou pryč, nám devítihlavá americká hydra zvaná SLIPKNOT vyvrátila již po čtyřech letech své nečinnosti deskou zvanou „All Hope Is Gone“, která byla, mimochodem, společně s albem „Death Magnetic“ od METALLICY, jedním z nejočekávanějších alb roku. Po vydání předchozího alba „Vol.3 (The Subliminal Verses)“ se spekulovalo, co bude s kapelou dál. Kvůli osobním problémům některých členů, musela skupina svou funkci na pár let pověsit na hřebík, až si mnohdy fanoušci mysleli, že se jedná o rozpad. Tuto skutečnost vyvrátil začátkem roku 2007 bubeník Joey Jordison v jednom rozhovoru, kde prohlásil, že formace už nyní shromažďuje materiály pro novou, daleko tvrdší a brutálnější desku. Již v polovině roku 2008 spatřilo světlo světa všemi očekávané album „All Hope Is Gone“.

Celou ságu odemyká temné intro zvané „Execute“, které za doprovodu samplu, bubnů a specificky podladěných kytar stupňuje na hlasitosti, jako by napětí před skokem do hlubiny stále rostlo a vás dostávalo do určité dysforie a nechtělo vás pustit. Z toho vás nemilosrdně vytrhne skladba v pořadí druhá a to „Gematria“, při niž začne okamžitě tuhnout krev v žilách. Nečekejte vydechnutí, protože po tomto thrash metalovém výbuchu následuje další nářez zvaný „Sulfur“. Právě tady už začíná skladba i přes počáteční disharmonii nabývat na melodičnosti a její refrén je snadno zapamatovatelný, byť jen po jednom poslechu. Jakmile jsem uslyšela čtvrtou štvanici pojmenovanou „Psychosocial“, tak mi počáteční vyhrávky velice připomněly předělanou verzi od F.R.Čecha, kterou nazpíval zpěvák Jirka Schellinger na své starší staré desce „Hrr na ně!“. Jakmile délka písně přesáhne 4 minuty a 43 sekund, přehoupne se zběsilá jízda do poněkud klidnějších tónů. Mluvím přesněji o baladě „Dead Memories“, v jejíž  aranžmá mě velice zaujala vzrůstající dynamika první fáze písničky, která jí dodávala jedinečnou atmosféru. Po doslovném „odpočinku“ následuje další pecka přímo mezi oči, a ta se nejmenuje jinak než „Venedetta“. Po dlouhé době mi opět naskočila husí kůže, což bylo divné, protože se to dělo jen u „The Heretic Anthem „ („Iowa“, 2002). Skladba mi ale lehce připomínala METALLICU svojí melodičností a frázováním. Přes song „Butcher´s Hook“ kapela zlehka ubírá na tvrdosti a přímo do „rozteklých“ tónů vás  přivede pekelná „Gehenna“, která mi přijde jako jedna z nejzajímavějších skladeb na albu. Doslova jako pěst na oko působí velice pomalá, ale krásná balada „Snuff“, psaná z Taylorovou rukou, žánrem značně připomíná jeho vedlejší projekt STONESOUR a tímto se do řad osnovy SLIPKNOT moc nehodí. Třešničku na dortu tvoří poslední píseň (krom bonusů), stejnojmenná  „All Hope Is Gone“. Jde vůbec o nejtvrdší věc na celém albu, kde Joey opět dokazuje svůj vynikající um na bicí, ale velice bych se divila, kdyby to ve stejné kvalitě zahráli i ostatní členové kapely na živo. Kdybych si měla vybírat ještě z bonusů, byla by to rozhodně „Vermilion Pt. 2 (Bloodstone Mix)“, třetí verze z velice proslavené původní skladby „Vermilion“. Tentokrát ale SLIPKNOT ubrali vysoce na tempu. Za smyčcových podkladů vás naladí do pochmurné nálady a v porovnání například se singlem „People=Shit“, působí tato píseň jako od jiné kapely.

Kdybych měla celé album shrnout, oproti starším deskám dost ubrali na agresivitě, ale stále je to pořád ta samá nevyzpytatelná a šílená banda nadšenců z Iowy, které se jen podařilo protlačit do nové desky mnohem více melodií.

Hodnocení: 9,5/10

Vydavatel: Roadrunner Records

Domovské stránky: Slipknot

Seznam skladeb:

1. Execute
2. Gematria (The Killing Name)
3. Sulfur
4. Psychosocial
5. Dead Memories
6. Vendetta
7. Butcher´s Hook
8. Gehenna
9. This Cold Black
10. Wherein Lies Continue
11. Snuff
12. All Hope Is Gone
13. Child Of Burning Time (bonus)
14. Vermilion Pt.2 (Bloodstone Mix) (bonus)
15. ´Til We Die (bonus)