Nikdy jsem nebyl opravdovým fandou česky zpívaného metalu. Ba dokonce vždy jsem se považoval spíše za velkého skeptika, co se týče „našeho“ rodného jazyka, jakožto prostředku zpívaného projevu. A přitom jsem se ještě ani jednou nesetkal s nějakým česky zpívaným CD, které by mě donutilo natrvalo zanevřít na český textový projev, ale předsudky přesto zůstávají a budou patrně navždy.

Ani před poslechem nové desky speed metalových RIMORTIS se nic neodehrávalo jinak než obvykle. Ze začátku pořádná porce nedůvěry a nakonec spokojenost, či dokonce překvapení z finálního produktu. A to zejména vzhledem k faktu, že český jazyk je poměrně obtížný na frázování, oproti tomu anglickému. Skloubit tak kvalitní text s obstojným a k tomu hrát dobrou muzikou, je celkem výzva. A to se RIMORTIS celkem povedlo. Začnu ovšem pěkně od začátku. Kapela nám u příležitosti desátých narozenin nadělila pestrý a hlavně nabouchaný komplet čítající dva kotoučky. Každý z nich obsahuje deset skladeb, přičemž CD 2 je kolekcí znovu nahraných písní z desek minulých. Na materiál na druhém CD nebudu klást až tak velký důraz, zejména z toho důvodu, že předešlé počiny kapely neznám a protože též nepřináší nic neslyšeného. Beru ho spíše jako milý dárek k desátému výročí. To důležitější se odehrává na prvním disku. Právě k němu je vyveden i obal. Konkrétně k titulní „Deset kroků zpět“. Musím bohužel konstatovat, obal naprosto otřesný. Nápad či záměr je pochopitelný a zřejmý, ovšem provedení až kriminálně amatérsky vyhlížející. Vše navíc zdobí název kapely psaný fontem tolik typickým pro MEGADETH, tudíž při pohledu na cover jako celek se do mysli vkrádá pocit neuváženého poslepování všeho možného, co by se mohlo ve finále hodit. Omlouvám se za takové rýpaní, ale od toho přeci recenze jsou. Většinu ovšem zajímá hudební projev. A jestliže jsem shodil obal desky, zde budu pro změnu chválit, neboť co skladba to nápad a melodie. A k mému překvapení i texty za něco stojí. Především ale mají jistou hloubku a uměleckou vyzrálost. Tím nemám samozřejmě na mysli zdánlivě nekončící lyricko-epická díla předních světových literárních umělců, ale spíše líbezně zarýmované příběhy, které mají nejen myšlenku, ale vyzařuje z nich příjemná a bohatá skladatelsko-slovní zásoba.

„Plazí se, plazí, bílá růže,
zahradou pustou rozkvést nemůže.
Plevel tu roste a záhon dusí,
to, co uzrát má, tak to uzrát musí
Roztržený na dvě části,
otázky začínám si klásti.
Proč paměť mou otázky plení,
proč místo úsměvu zuby se cení.“

Většina ze skladeb je odehrána v tom pravém „speed“ tempu a kapela se drží typické struktury zahraničních a hlavně osvědčených kapel (a to zejména severské scény, neboť klade velký důraz na klávesy). Intro, sloka, refrén, sloka, refrén, solo, refrén, refrén, refrén zpívaný výše (případně ještě jednou a ještě výše), outro. Všechno nádherně melodické a podmanivé. Velkou měrou se na tom podepisuje hlavně kvalitní vokál Milana Hloucala, který podává hodně přesvědčivý a profesionální výkon a díky svému umu se kapela nemusí nikterak omezovat a vše limitují jen hranice vlastní fantazie a tvořivosti. Díky tomu nic nebránilo vzniku takových skladeb, jakými jsou úvodní sypačka „Nepřítel s úsměvem“ nebo vrchol desky v podobě titulní „Deset kroků zpět“, ke které kapela též nahrála videoklip, který je rovněž umístěn na desce. Mimochodem právě tuto skladbu považuji za jednu z nejlepších, kterou lze na desce hledat (klip k ní je ovšem o dost slabší a vypadá dost křečovitě). Ale i další nádherné mámivě melodické kousky kapela dala dohromady. Je to především „Labyrint vášní“ nebo brilantní podmořská výprava „Ve vlnách“, pominu-li tedy prvních několik sekund. Krásným kulturním zážitkem (především pro text a naléhavost) se stává silně emotivní „Opera v plamenech“, ke které jsem si zpočátku hledal cestu hodně obtížně, ale nakonec mě přeci jen přesvědčila. Potřeboval jsem jen více poslechů.

„Král oheň si žádá, hoří sál, opona padá,
lidí křik tu zkázu doprovází, v každém z nich ten pohled zůstává“

Slabší chvilky si kapela vybrala v neúspěšném pokusu o výpravnou pouť orientem v podobě „Chuť pouště“. Jde totiž o pouť značně utrápenou a žíznivou po lepším propracování, o výpravu, které ke konci dochází síly. Nejde o vyloženě špatný únik do progresivních vod, ale k bezchybnosti přeci jen kus chybí. Spíše by chtělo některé pasáže zpestřit, okořenit a dohnat do dokonalosti, což si taková pouť rozhodně žádá, ne jen opakovat dokola to samé bez velkého finále, které posluchač očekává. Skladba není zdaleka tak dramatická, jak by se z textu mohlo zdát. Inu, takovéto výlety RIMORTIS tolik nesedí, i když jde rozhodně o příjemnou změnu. V závěrečné části desky mě oslovila jen „Kolotoč života“ a naopak naprosto znechutila „Omnia vinci amor“, která podle mě na albu nemá co dělat. RIMORTIS nám celou dobu servírují speed metal v té nejkrásnější podobě a rozloučí se s námi takovou viking/folk záležitostí ala KORPIKLAANI??

Jako poznámku závěrem si dovolím ještě maličko poukázat na věc, která se mi zrovna moc nelíbila, a to je ukončení některých skladeb tak nějak nepřirozeným způsobem v podobě náhlého zeslabení v době, kdy by se ještě dalo pokračovat.

Jak jsem již zmínil v úvodu, druhé CD je kolekcí starších písní a rozhodně stojí též za poslech. Z něj považuji za nejlepší zejména skladby „Sedmý syn“, „S.O.S.“ a „Rimortis II“. Jinak jsem nebyl až tak uchvácen. Co se týče samostatného prvního disku, „Deset kroků zpět“  je hodně kvalitním a nadprůměrným dílkem pravděpodobně nejlepší tuzemské speed metalová kapely, jež potěší zejména milovníky líbivých a podmanivých melodií. Jako kolekce se starými písněmi působí vše ještě o mnoho lákavěji.

Hodnocení: 7,5/10

Vydavatel: Rimortis

Domovská stránka: Rimortis

Seznam skladeb:

CD 1

1. Nepřítel s úsměvem
2. Na paškál...
3. Ve vlnách
4. Deset kroků zpět
5. Labyrint vášní
6. Opera v plamenech
7. Chuť pouště
8. Kolotoč života
9. Zapovězená
10. Omnia vincit amor

CD 2

1. Rozcestí osudu
2. Poselství pravdy
3. Atlantida
4. Rimortis I
5. Pocestný
6. Sirael
7. Sedmý syn
8. S.O.S.
9. Černý kůň
10. Rimortis II