Kromě skvělých zážitků jsem si z královéhradeckého koncertu THEOCRACY přivezl také jejich debutový, eponymní počin. I když bych měl spíš říci „jeho“. „Theocracy“ totiž celé nahrál Matt Smith. Všechny nástroje má na svědomí právě Matt, všechny zpěvy, veškerý songwriting, produkci i programování bicích, to vše jde na účet Mattovi. Pouze grafickou stránku a mastering měli na svědomí jiní (obal mimochodem vytvořil Mattias Norén). Toto by neměl být žádný překvapivý fakt, o THEOCRACY se na našem webu mluví poměrně dost a konec konců i „Mirror Of Souls“ je z velké části jen Mattova práce. Přesto hned v úvodu je třeba Mattovi vyseknout poklonu za to, že to celé zvládnul tak dobře, ačkoli jak uvidíme, mezi oběma deskami je dost velký rozdíl.

Předem říkám, že v tomto článku budu jako refrén opakovat jeden základní fakt. Tím je onen rozdíl mezi debutem a „Mirror Of Souls“. Proto se zde často setkáte s tvrzením, že na „Theocracy“ něco ještě nebylo tak dobré, jako na druhé desce apod. Odkud ale začít?

Vzhledem k tomu, že by se dalo těžko hledat příznačnější album pro svátky vánoční (snad jen deska plná koled či počin SCANDINAVIAN METAL PRAISE by se pro tento účel mohly hodit lépe), začneme u textů. Matt byl a je přesvědčený křesťan a na debutu to dává najevo snad ještě víc než na „Mirror Of Souls“. I když většina textů opravdu pojednává především o boží dobrotě a křesťanských záležitostech, najdou se i univerzálnější písně o naději a vnitřní síle. Toto konstatování nyní vystřídejme kritikou.

Na debutu se objevuje opravdu slušná řada různých nedostatků. V první řadě je to asi zvuk. Je jasně patrné, že se nejedná o tak vymazlený, křišťálový zážitek, který nabízí „Mirror Of Souls“. Ano, setkal jsem se s o dost příšernějším zvukem, ale k dokonalosti dost chybí. Bicí automat je dle mého dost dobrý, možná i díky horšímu zvuku, který může trochu ztěžovat rozpoznání automatu. Přesto ale lze narazit na pasáže, ve kterých poznáte, že takhle živý bubeník prostě nezní.

Ke skladbám obecně. Matt již zde dává jasně najevo, že má slabost pro rozsáhlé kompozice na power/speed metalovém poli, okořeněné progresí. Vlastně mám pocit, že „Mirror Of Souls“ je o dost přímočařejší, zatímco debut dává více prostoru progresivním pasážím. Skladby jsou náladotvorné a často se v nich střídá několik postupů, čímž je maskována prakticky 100% absence sól. Tyto motivy jsou jak klávesové, tak kytarové. V tomto si obě alba můžou podat ruce. „Mirror Of Souls“ nabídlo asi dvě sóla a nějaké ty vyhrávky, „Theocracy“ má přichystané maximálně ty vyhrávky. Album skrývá tři písně delší jedenácti minut, jeho celková stopáž končí těsně pod sedmdesáti minutami. Mluvíme-li stále o skladbách obecně, pak je třeba říct, že v porovnání s „Mirror Of Souls“ jsem zde narazil na několik vycpávkových věcí. Z mého úhlu pohledu se jedná především o „Sinner“.

Dalším bodem je Matt a jeho hudební výkony. Pokud jde o zpěv, pak asi nikoho nepřekvapí, že už na debutu se Smith prezentuje jako solidní vokalista. Nicméně pět let práce je znát, a tak není problém slyšet, jaký pokrok Matt mezi oběma deskami udělal. Hudebně mi obě alba přijdou relativně srovnatelná, ačkoli „Mirror Of Souls“ mělo přece jen víc lepších nápadů, postupů atd. I zde je zkrátka znát skladatelské a technické dospívání.

Je tedy evidentní, že deska má celkem dost bodů, které bylo třeba napravit (a napraveny byly). Jenže každá mince má dvě strany, a tak ani „Theocracy“ neodbudeme jen výčtem záporů. Je zde celá řada okamžiků a faktorů, které se perfektně povedly a na následujícím počinu byly zachovány. Především to je chytlavost. Matt byl od počátku schopný složit neuvěřitelně chytlavé záležitosti. Především jde o titulní skladbu „Theocracy“, jejíž refrén si vždy řvu spolu s Mattem. Z dalších jsou to například „The Serpent´s Kiss“ nebo „Mountain“. Zajímavým prvkem jsou folkově laděné klávesy v písni „The Victory Dance“. Obecně pak zaujme celá řada postupů a motivů, které albu přidávají plusové body.

Závěr tedy jednoznačně podtrhává to, co jsem omílal v celé recenzi. Debut za „Mirror Of Souls“ samozřejmě dost zaostává a pokud se chcete s THEOCRACY seznámit, učiňte tak prostřednictvím „Mirror Of Souls“. Ono vám naštěstí nic jiného patrně nezbude, protože „Theocracy“ je deska, jež se bude zřejmě těžko shánět. Faktem ale je, že se určitě nejedná o špatný debut, navíc vezmeme-li v úvahu, že se jednalo o one-man projekt, pak je třeba uznale pokývat hlavou. Rozhodně jsou zde patrné nemalé ambice. Pro fandy této kapely určitě sběratelská nutnost a rarita, pro ostatní je zde útěcha, že to lepší můžete bez problému sehnat v kterémkoli obchodě.

Hodnocení: 6,5/10

Vydavatel: MetalAges Records

Domovské stránky: Theocracy

Seznam skladeb:

1. Prelude
2. Ichthus
3. The Serpent´s Kiss
4. Mountain
5. Theocracy
6. The Healing Hand
7. Sinner
8. New Jerusalem
9. The Victory Dance
10. Twist Of Fate