Na světě je spousta death metalových formací. Jsou kapely klasické, tradiční, s bohatou historií, které ještě pořád udávají směr stylu a jsou zas skupiny již neexistující, které se do dějin tohoto stylu moc nezapsaly. Pak jsou další uskupení veskrze průměrné, které mají úspěch ve své zemi, nebo u pár vybraných jedinců, no a v poslední řadě jsou kapely velice špatné, které dělají death metalovému jménu jen ostudu. No a jednu takovou si dnes představíme.

Ano, hádáte správně. Jedná se o českou kapelu STIGMA. Před psaním této recenze jsem pořád přemýšlel, zda mám vůbec to srdce desku „Pain For My Body“ strhat až na dřeň, ale nakonec jsem došel k názoru, že když už jsem vydržel jejich muziku vůbec poslouchat, tak psaní už bude jen krásná procházka k vysvobození. Ptáte se, co je vlastně špatně? Na tuto otázku bych odpověděl jen větou: Prostě vše! STIGMA hraje na mou duši pravověrný old school, který se už dnes moc neslýchá, ale to je vlastně jediný klad, který bych mohl s klidem v srdci uvést do popředí. Vše ostatní je totiž zatraceně zlé.

Při třetím řadovém albu bych čekal trochu více zkušeností a nápadů, ale když si tuto desku poslechnete, musí vám sakra přijít na mysl, že to hraje nějaká lokální začínající kapela. Ale ne, tohle jsou již zkušení hudebníci. Nový kytarista by měl STIGMU nakopnout, ale namísto toho se většina materiálu topí v nezajímavých a kolikrát tak strašně ubíjejících rifových smyčkách, až zrak i sluch přechází. Bicí se snaží udržet kvalitativní laťku alespoň v průměru, jen to místy prostě nejde a monotónně dohulákaný growling je jen další živnou půdou pro ubíjející materiál. Od úplného propadu je aspoň zachraňuje drobátko dobrých momentů, ale těch je na albu strašné minimum. V lepším případě bychom je spočítali na prstech jedné ruky.

Zvuk je jen další kámen úrazu. Kytary jsou strašně mdlé, drží se sice dobře fungujících principů, ale vokál je na můj vkus příliš vytažený a většinu materiálu strašně upozaďuje, což je dle mého názoru velice na škodu. Texty jsou v rámci standardu, to ale kapele za zlé mít nemůžeme, jelikož si je nepíše sama, což je možná na jednu stranu špatně pro vokalistku Alžbětu, která tímto přichází o takovou tu správnou provázanost s tím, co vlastně zpívá. To zde také chybí a ve výsledku je to velmi cítit, jelikož jí žádnou větu prostě nevěřím. Jinak teda klobouk dolů. Na ženu dobré hrdelní vlastnosti, což se bez ohryzku zvládá asi daleko hůře než u mužů.

Vím, že spousta lidí nemá rádo srovnávání českých kapel se zahraničními, kde jsou kolikrát pro vznik metalové muziky daleko lepší podmínky. Ale pro srovnání se STIGMOU nemusíme chodit nijak zvlášť daleko. I u nás je dost kvalitativně vyspělejších a technicky více peprnějších skupin od jmen jako KRABATHOR, PANDEMIA, přes méně známé kapely IN ARTICULO MORTIS, AMOK, FEEBLE MINDED, až po nováčky jako SEPSIS nebo HEAVING EARTH. STIGMA na rozdíl od všech těchto formací (a to i přes tak rozsáhlou historii) nemá co nabídnout. Inu, jak říká jedno staré dobré přísloví: „Kde nic není, ani smrt nebere.“

Hodnocení: 2/10

Vydavatel: I.F.A. Records

Domovské stránky: Stigma

Seznam skladeb:

1. I Feel Your Blood
2. No Return
3. There´s No Way Out
4. Pain For My Body
5. Mental Breakdown
6. Intolerance
7. Escape From This World
8. The Hollow Abyss
9. Trapped In Own Nets
10. A Prisoner On This Planet