O tom, že se historie opakuje – alespoň částečně – se vás pokusím přesvědčit právě teď. Přesně před čtyřmi lety se u nás objevila recenze na třetí album francouzské smečky HEAVENLY. Před několika dny se pak na světlo světa dostal nejnovější počin této party, pojmenovaný „Carpe Diem“. Právě na něj se nyní podíváme.

Pokud se ptáte, proč se historie opakuje pouze částečně, pak mám pro vás přichystanou odpověď. HEAVENLY totiž nestojí na místě. Kapela, o které jsem zde psal před čtyřmi roky, dnes již tak pravověrně neholduje ryzímu speed metalu, jak tomu bylo na pět let staré desce „Dust To Dust“. Závratně rychlé speedové vypalovačky na novince zkrátka nečekejte. „Carpe Diem“ vychází daleko více z předchozího počinu „Virus“, který se již začal nořit spíše do power metalového hávu a na „Dust To Dust“ nechal vzpomenout pouze ve dvou speedových případech.

I tentokrát HEAVENLY čerpají z předchozí desky, nechávají na ni vzpomenout, ale zároveň přicházejí s něčím novým. Matně přemýšlím, zda jsem se někdy setkal s power metalovou kapelou, která by v tak hojné míře do své tvorby zapojila QUEENovské vlivy. Pokud alespoň trochu znáte tuto britskou legendu a její základní poznávací prvky, pak i vám přijde toto ovlivnění evidentní. Lze tedy hovořit o jistém posunu k progresivitě, ovšem ne té tradiční, představované DREAM THEATER a podobnými. Klasický progressive metal tady nenajdete. Zde progresivitou rozumějte právě snahu o propojení dvou značně odlišných žánrů, dvou zcela jiných generací. Tuto snahu na „Carpe Diem“ reprezentují především písně „Farewell“ a „A Better Me“. Právě z nich nejvíc sálá ona QUEENovská pompéznost, uslyšíte v nich kytarové vyhrávky typické pro hru Briana Maye, dočkáte se zapojení klavíru (nebo alespoň kláves loudících klavírové tóny), prvku tak typického pro rané období QUEEN. Zpěv je pak kapitola sama pro sebe. Ben Soto, především ve skladbě „Farewell“, dosahuje neuvěřitelných výšek. Bez debat se jedná o nejvyšší polohy snad za celou jeho kariéru. Samozřejmě i tento extrémně vysoký zpěv nechá vzpomenout na „Královnu“. Přiznám se však, že takto vyhnané výšky mi už jaksi nelahodí. O to víc si však uvědomuji, jak krásný je Benův hlas v nižších polohách, takových, které předvádí v úvodu „A Better Me“ nebo „The Face Of Truth“.

Nasnadě je tvrzení, že HEAVENLY vyměkli. Dvojice „Farewell“ a „A Better Me“ skutečně není nijak tvrdá. Toto potvrzuje například i taková dvojka „Lost In Your Eyes“. Ačkoli ji můžeme bez ostychu zařadit do power metalového ranku, jedná se snad i díky klávesovým aranžmá o dost jemnou záležitost, ze které je cítit jediný cíl – zaujmout na první poslech co nejvíc posluchačů. Pánové, omlouvám se, ale toto na mě jaksi nepůsobí. Vůbec bych se nedivil, kdyby zrovna k této písni kapela natočila videoklip a zvolila ji jako pilotní singl. Jenže vezmeme-li v úvahu výše uvedený odstavec, dojdeme k závěru, že by se vůbec nejednalo o reprezentativní singl. Tato přímočará věc vůbec nedává tušit, že by se HEAVENLY na nové desce pokusili zaexperimentovat a vložit do své tvorby zmiňované QUEENovské prvky. Nemluvě o tom, že „Lost In Your Eyes“ je i celkem nudná, tuctová záležitost a mně osobně by patrně k seznámení s touto kapelou – pokud bych ji neznal – nedonutila.

Ještě štěstí, že se na „Carpe Diem“ nachází tvrdší materiál, který pošramocený dojem napravuje. Hned úvodní heavy metalové riffy bez debat napoví, že HEAVENLY stále hrají metal. Pro příznivce symfoniky tu jsou především „Ashen Paradise“ a speedovější. „Ode To Joy“, která začíná autentickým intrem z „Ódy na radost“. Symfonické prvky jsou pak samozřejmě v různé míře rozmístěny po celé desce. Nelze ještě opomenout, že se v povedené závěrečné „Save Our Souls“ představí jako host Oliver Hartmann. Druhým hostem pak je klávesák Nicolas Marco z kapely FORGIN FATE. Jeho práce je opravdu znát, klávesy mají totiž výraznější prostor, než tomu bylo na „Virus“.

Tak to by bylo. Hodnocení bude dost záviset na tom, k jaké skupině posluchačů patříte. Pokud se řadíte mezi konzervativce, pak je zde šance, že vám „Carpe Diem“ k srdci tolik nepřilne. Jestli naopak vyznáváte vývoj a zajímá vás, je se HEAVENLY podařilo skloubit jejich ovlivnění QUEENy s power metalem, pak jen do toho. Já pouze prozradím, že toto skloubení dopadlo velice dobře a největší problém tedy vidím v několika tuctovějších skladbách a v opravdu trapném obalu, byť obě počítačové krásky jsou vyobrazeny v kouzelném okamžiku, ve svůdných oblečcích a mají dokonalé křivky. Přesto je mé hodnocení skutečně vysoké, neboť „Carpe Diem“ nabízí něco opravdu nového, a to se nepovede jen tak nějaké desce. QUEEN jsou pro mě navíc srdeční záležitost, takže zde není o čem debatovat!

Hodnocení: 9/10

Vydavatel: AFM Records

Domovské stránky: Heavenly

Seznam skladeb:

1. Carpe Diem
2. Lost In Your Eyes
3. Farewell
4. Full Moon 
5. A Better Me 
6. Ashen Paradise 
7. The Face Of Truth 
8. Ode To Joy
9. Save Our Souls