O vánočních svátcích se vždy zvyšuje má chuť po nekřesťanské muzice. Každý „normální“ člověk se dostává do časů klidu a míru. Někteří mají problém i zabít kapra na štědrovečerní večeři. Já však tyto svátky nikterak neprožívám, a tak se ve mně probouzí všechna nenávist proti křesťanské lůze a špíně. Proto mi novinka „Black Devotion“ od slezské formace INFERNO přišla víc než vhod.

V první řadě musím poznamenat, že jsem INFERNO nikdy neprožíval. Na kontě mají krom pěti řadovek i velký počet split alba a živých nahrávek. Není se čemu divit. Materiálů má kapela více než dost, a proto se není čemu divit, že taky tak hojně koncertují. Kdo INFERNO zná, dá mi za pravdu. Avšak i přes to všechno jsem INFERNO dost opomíjel. Z jejich řadových počinů mě zaujala až deska „Uctívání temné zuřivosti“, která ukázala, že i INFERNO mají jakýsi potenciál do budoucna a že nehodlají zabřednout na postu TRVE spolku, který bude furt dokola hoblovat to samé. Novinka dost „pobouřila“ fanoušky už jen svým názvem. Kapela nikdy desku nepojmenovala anglicky. Tento pro někoho nicotný fakt, však něco málo napovídá. INFERNO opravdu nehodlá stát na místě a rozhodli se posunout o kousek dál.

První poslech mě téměř vyrazil dech. Tohle že je INFERNO? Nevěřil jsem tomu. Dá se mluvit o obrovském skoku, co se produkce týče. Nikdy bych nevěřil, že INFERNO přistoupí na tolik moderní a čistý zvuk. Oproti předešlým ortodoxně „zašpiněným“ deskám je to jako rána pod pás. Po čase však zjistíte, že šlo o velmi chytrý tah, který neměl jen nalákat nové lidi na kvalitnější zvuk. Kvalita produkce se musela zvýšit. Hlavním důvodem je totiž, že oproti předchozím materiálům doznaly změny i samotné kompozice. Tolik melodií a „nových“ prvků jsem skutečně nečekal. Nebýt typického Adramelechova vokálu, vážně bych neuvěřil. A když už jsem došel až k leaderovi kapely, zastavím se na moment. Tentokrát už není tak vytažený nad samotnou hudbu, aby přeřval vše, co zbytek kapely hraje. Naopak je stažen na úroveň okolních nástrojů a jako poslední dílek puzzle zapadá do celé skládačky. Při opravdu pozorném poslechu jde i poměrně slušně rozumět všemu pekelnému kletí a nenávisti, jenž tryská všude okolo.

České scéna letos ukázala, že i v malé zemi se dá hrát muzika světového formátu. Po HEIDEN, Morbivodových projektech či MASTER´S HAMMER i INFERNO prorazili bránu pekla, aby rozsévali hněv na světové úrovni. S „Black Devotion“ by rozhodně neměli mít problém. Kombinace silné a energetické produkce se zabijáckou melodikou a téměř sebevražedným tempem dělají z „Black Devotion“ jednoho z nejžhavějších kandidátů na letošní desku roku. Velké plus u mě samozřejmě INFERNO dostává za moment překvapení. Nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že budu z jejich nového počinu tak na větvi. Není lepší desky na hanění vánočních svátků! Na půlnoční měly vzplanout černé svíce, kříže měly upadnout a obrátit se a místo zpěvu vykastrovaných sopranistů měla znít „Black Devotion“ v místním kostele!

Deska sice vyšla na sklonku podzimu, ale mé pozornosti se dočkala až nyní, koncem roku. A rozhodně toho nelituji, protože nic jiného by mi takovou radost neudělalo. Chválím INFERNO i samotného Adramelecha za výbornou práci, kterou na desce odvedli. Ať česká scéna sílí a nabývá na moci. Jednou světu ukážeme, že i v black metalu jsme zemí nepostradatelnou.

Hodnocení: 8/10

Vydavatel: Agonia Records

Oficiální stránka: Inferno

Seznam skladeb:

1. Prolog   
2. Superior Will   
3. Whisper Of Hope In Bloody Tears   
4. Holy Poison   
5. Eaten By Rats Forever   
6. Loyality Of Honour   
7. Altar Of Perversity   
8. Message To Ages   
9. Sign Of Hell   
10. Way To Illumination Lies In Darkness   
11. Epilog