Nový počin od americké legendární thrash metalové kapely METALLICA, „Death Magnetic“, bych nazvala „probráním se z kómatu“. Vypadá to, že léta kritiky k deskám „St.Anger“ (2003), „Load“ (1996) nebo „ReLoad“ (1997) jsou už snad dávno za námi a skupina konečně pochopila, že tudy cesta asi nevede. Právě METALLICA tehdy v 80.letech, jako jedna z mála, zasadila kořeny thrash/speed metalu, které ji také proslavily.. Dalo by se říci, že postupem času se skupina pomalu propadávala do propasti a jelikož tomu napomohly změny na pozici baskytaristy, vyvolané úmrtím Cliffa Burtona, a alkoholové aféry frontmana kapely Jamese Hetfielda, bylo zcela jasné, že kapela si procházela nejednou těžkou zkouškou. Pro kritiky to bylo jedno lahodné sousto za druhým. V různých hudebních časopisech se objevovaly čím dál tím delší recenze, které nehlásaly nic moc kladného. Jednou to byly moc „plechově“ znějící bubny, potom zase přehnaně dlouhé skladby, zkrátka každý si našel něco. Dobrá, tohle vše je už za námi, tak si pojďme prohlédnout, co si pro nás METALLICA připravila po pětiletém čekání.

Znovuzrození. Tak bych pojmenovala pilotní píseň nazvanou „That Was Just Your Life“, která pod tlukotem srdce rozjíždí celé dílo zkázy. Jenže zdaleka to není tak dokonalé, jak jsem si představovala. Hned po poslechu druhého songu „End Of The Line“ jsem začala mít pocit, že jsme zase u toho samého problému, s jakým se METALLICA vypořádávala na předchozích deskách. Písně jsou si tak podobné, že kdybyste si je poslechli v jednom tahu, nepoznali byste, kde první končí a druhá začíná. Také v pořadí třetí „Broken, Beat & Scarred“ zapadá mezi tyto kandidáty a právě tuto srdcovou trojku bych  viděla, jako nejslabší místo alba. Nyní se přesuňme k té pro mne příjemnější části celé desky, která začíná baladickou skladbou  „The Day That Never Comes“. Tady už je jasně viditelný rozdíl jak na změně rytmu, tak na emotivním prožívání, které v písni opravdu nechybí. Mollová harmonie dává písni pocit beznaděje a text působí poněkud pochmurně. Hned potom následuje totální metalová řežba „All Nightmare Long“, ta se pozvolna přesouvá do ještě rychlejší „Cyanide“, která představuje, tedy alespoň pro mne, nejvyšší hřeb celého alba. Zastavil se Vám dech? Nevadí. Směr nyní nabíráme do poněkud klidnějších vod metalového dění. Jak už možná tušíte, mluvím o třetím pokračování prvotní nádherné ságy „The Unforgiven“. Na této písni mě nejvíce překvapily klávesy skombinované se smyčcovými podklady, které kapela použila pro začáteční vyhrávky a to tomu právě dodává tu úžasnou atmosféru jiného bytí. Po následující skladbě „The Judas Kiss“ se track list přesouvá k jedné z nejzajímavějších skladeb alba. Přesněji mluvím o instrumentální „Suicide & Redemption“, kde skupina nechala svoje nástroje doslova puštěné z řetězu. Ač je tato píseň docela podobná prvním třem skladbám, má prostě něco, čím ji můžeme s jistotou identifikovat. Konečně se dostáváme k poslednímu zářezu na desce, a to „My Apocalypse“. Dalo by se říci, že to je sladký konec, jenž nám většina kapel nastoluje pro poslední sousto? Tak toto tvrzení se rozhodně netýká „My Apocalypse“, která vám najisto rozpumpuje krev v žilách a v  počátečním skvělém masteringu navodí tu správně napjatou atmosféru. Říká se, že je dobré v nejlepším přestat a přesně tohle METALLICA dodržela na jedničku.

Desku bych hodnotila jako zlatý střed, protože mi nepřijde ani nějak extra skvělá, ale špatná také není. Ovšem kapela určitě udělala velký krok dopředu, kterému  možná napomohla změna producenta nebo zažehnání chuti k experimentaci. Kdo ví?

Hodnocení: 6/10

Vydavatel: Warner Bros.

Domovské stránky: Metallica

Seznam skladeb:

1. That Was Just Your Life
2. End Of The Line
3. Brokenm, Beat & Scarred
4. The Day That Never Comes
5. All Nightmare Long
6. Cyanide
7. The Unforgiven
8. The Judas Kiss
9. Suicide & Redemption
10. My Apocalypse