O existenci kapely se zvláštním názvem ORDEN OGAN jsem až do loňského podzimu neměl ani ponětí, a to i přesto, že „Easton Hope“ je již třetím počinem těchto našich západních sousedů. Jenže pokud i předchozí nahrávky jsou kvalitativně srovnatelné s „Easton Hope“, pak se možná ani nelze divit, že ORDEN OGAN tak zdárně unikali mé pozornosti.

Abychom si vše vyjasnili hned v úvodu, „Easton Hope“ není žádný propadák. Najdete na něm slušnou porci zajímavých okamžiků, je z něj patrná jistá vyzrálost hudebníků a rozhodně nenabízí nějakou hloupou muziku. To vše podtrhávají zpěvné linky, které se povedly na výbornou. Na druhé straně nedokáže jako celek příliš bavit, na čemž nese největší podíl stopáž natažená na víc jak hodinu. Pokud by pánové tak patnáct minut ubrali, mohlo být vše jinak. Prvním adeptem na vyškrtnutí by byla zcela určitě píseň „Nothing Remains“, která opravdu ctí svůj název a nenabízí prakticky nic. Bez větších problémů bych dokázal vyjmenovat i několik dalších skladeb, které nad vodou drží pouze zmíněné vokální linky případně sbory, jež se mimochodem povedly také dobře. Sjednocení podobných písní v jednu by desce určitě také prospělo. Takhle však dost obludně vyplouvá na hladinu jednolitost, kterou placka trpí. Skladby jsou vystavěné víceméně na stejném základě a některé postrádají jakékoli elementy, které by je nějak povznesly a učinily je tak zapamatovatelnými.

Otázkou tedy nyní je, zda se na „Easton Hope“ kromě povedených zpěvů nachází ještě něco, co album táhne, a pokud ne, jak dalece chytlavé vokální aranže dokáží vykompenzovat onu jednotvárnost. Bohužel musím říci, že po hudební stránce se opravdu nejedná o nic zázračného. Hudba na heavy metalovém poli je občas okořeněna o pár thrashovějších riffů a pirátskou atmosféru dokreslují klávesy, které však nehrají až tak zásadní úlohu. Jedinou světlou výjimkou, pokud jde o hudební zpracování, je píseň „Requiem“. Ta se vymyká celému heavy metalovému konceptu alba a je vystavěná pouze na jakémsi vybrnkávání, které připomíná zvuk harfy. Pokud jen lehce popustíte uzdu fantazii, nebudete mít problém představit si při tomto vybrnkávání šplouchání moře. Skladba výborně graduje a je korunována – jak jinak – vokálním projevem.

Pokud jste zbystřili po zmínce o pirátské atmosféře, pak právě nastal čas podívat se na zoubek i jí. Jakkoli se zpočátku mohlo zdát, ORDEN OGAN budou značně čerpat z odkazu RUNNING WILD, není tomu tak. Zvuk Rock´n´Rolfovy bandy zde není vykrádán, a tak jediné, co na tuto legendu upozorňuje, je právě pirátská tematika, která celé album pojí a píseň „We Are Pirates“, ve které si zahrál sólo Majk Moti, bývalý kytarista RUNNING WILD. Mimochodem, k této skladbě ORDEN OGAN natočili videoklip, který se celkem podařil a je zábavný, byť jeho zápletka je poměrně mělká.

Tolik asi k popisu toho nejzásadnějšího. Zbývá tedy jen odpověď na to, zda povedené vokály vyváží zbytečně natáhnutou stopáž. Přiznám se, že jsem celkem dlouho hloubal nad tím, zda mám být spíš vstřícný nebo přísnější, nakonec však volím druhou variantu. Ačkoli chytlavé zpěvné linky téměř v každé písni jsou jasným plusem, nelze jimi zcela vyvážit jistou nudu, která se při poslechu „Easton Hope“ čas od času vkrádá do vaší přítomnosti.

Hodnocení: 5,5/10

Vydavatel: AFM Records

Domovské stránky: Orden Ogan

Seznam skladeb:

1. Rise And Ruin
2. Nobody Leaves
3. Goodbye
4. Easton Hope
5. Welcome Liberty
6. All These Dark Years
7. Nothing Remains
8. Requiem
9. We Are Pirates
10. The Black Heart
11. Downfall And Decline