Jestli něco na INTERITUS obdivuji, tak je to rozhodně jejich vstup na hudební scénu. Způsob, jakým se do mé mysli zapsali debutem „Deborah“ (2000) je v našich končinách opravdu málo vídaný a musím říct, že do dnes tuto desku moc rád poslouchám a nechávám se unášet na jejích sympho doom metalových vlnách. Avšak následující desky jako „Srdce krále“ (2002), kde vše kazil odlišný přístup k věci a hlavně automatický bubeník, mě odradila natolik, že u „Frozen Darkness“ (2005) jsem zůstal minimálně u pouhého pokusu. Velmi chudé snažení o anglické texty zkrátka nevyšlo a tak pro mě INTERITUS zůstali jen kapelou, pro kterou už nemá smysl nadále plýtvat energií.

Když se mi ale naskytla možnost zrecenzovat jejich poslední přírůstek, byl jsem trochu v očekávání, s čím pánové a dámy přijdou, jelikož propad mezi posledními dvěma alby je zatím v historii největší (4 roky). Po pečlivém naposlouchání mohu už dopředu konstatovat, že se tragédie naštěstí nekoná. „In My Hands“ jde cestou, kterou si členové zřejmě cíleně vytyčili a tak nezbývá, než se ztotožnit s poměrně komorní prací smyčcovými nástroji,  pokusy utéct z uťáplého doom metalu rychlejšími rytmy a opět mícháním anglických textů s těmi českými.

Narovinu musím říct, že se nejedná o špatnou desku, ale stále se bojím, že jaksi zapadne. INTERITUS nikdy neměli ambice stát se velikou hvězdou a koncertování po malých klubech jim výrazně stačí. Tomu i odpovídá hudba obsažená na tomto albu. Kytary nevýrazně dotvářející atmosféru, smyčcové nástroje použity opravdu s jemným citem a do toho i výrazný úbytek vokálních linek. Hudba jako stvořená pro malé posezení mezi pár přáteli (jako kulisa), ale pokud bychom měli zajít pod povrch, tak zjistíme, že je to jen veliká nafouklá bublina, kdy se jednotlivé skladby převalují mezi hrůzou postavenými vlasy a dobrým nápadem. Příkladem budiž zajímavá „Another“. Tady vše kazí jakýsi zpěv z povzdálí, čímž kouzlo celé písně rázem skomírá.

Další zajímavé nápady jsou roztroušeny po jednotlivých skladbách jako drobné korálky, které musíte postupně chtě nechtě sbírat. Anglické texty zní sice o něco věrněji, ale pořád je zde zkrátka cítit rezerva, kdy zpěvačka totálně nezvládne frázování. Příkladem budiž „Invisible Dream“. Jednotlivé přechody pak působí velmi tvrdě a člověk, když se zaposlouchá, je hned vytržen jakýmsi dalším českým pořekadlem, působícím spíš jako ze slabikáře, než z poesie pro písničkáře. Doporučil bych se držet, jen jednoho jazyku, popřípadě šetrně zakomponovat pár latinských pasáží, ale více experimentů jen kazí výsledný dojem.

I po všech výhradách, ale „In My Hands“ úplně nezatracuji. Deska je to hodně náladová a musíte jí dát čas, abyste se do ní ponořili. Pokud jste slyšeli poslední album ASHES YOU LEAVE, tak jistě víte, o čem mluvím. Nicméně INTERITUS mají tu smůlu, že existuje ještě „Deborah“. Chápu jejich snahu nestát na místě, ale já se radši zaposlouchám do kompozic, které jasně drží pohromadě a které ví kam míří, což mi poslední albové snažení nepřináší. Naštěstí na to tu máme ještě další příbuznou tuzemskou sebranku, ARCH OF HELL, která také svým debutem v mé mysli rozpoutala další vlnu nadšení. Doufám, že nesejdou z cesty na vrchol tak jako INTERITUS.

Hodnocení: 6/10

Vydavatel: Avik

Domovské stránky: Interitus

Seznam skladeb:

1. In My Hands
2. Schodiště
3. Close My Eyes
4. Sorrow
5. Nad hladinou
6. Another
7. Tam kde se nedýchá
8. Invisible Dream
9. Dance
10. Don't
11. Loutny (bonus z dema, nová verze)
12. Explosive (Tribute to Bond)