Taťkové speed metalu, králové melodického metalu atd… Při vyslovení těchto odvážných spojení se nejednomu vybaví právě německá kapela GAMMA RAY. Ta se pohybuje na hudební scéně už hezkých, kulatých dvacet let. Od začátku v sice malinko pozměněné sestavě, ale kostra zůstává stále stejná. Tou pomyslnou kostrou myslím samozřejmě sympaťáka Kaie Hansena. A v posledních letech už se bere sestava okolo něj – Schlächter, Richter, Zimmermann – za téměř samozřejmou. Za stejnou samozřejmost je pak pokládáno pravidelné vydávání desek. Na tu poslední jsme však museli počkat tři roky.

Titulní skladbu nové desky kapela uvolnila nějaký ten týden před oficiálním vydáním a ještě o něco dříve jí servírovala naživo fanouškům německého festivalu W:O:A. Ta mohla někoho možná zastrašit svojí utahaností a přehnanou hitovostí, která se však míjí účinkem. Bohužel musím konstatovat, že i po často kritizovaném, přesto výborném albu „Land Of The Free II“, se kapela zrovna nevytáhla. Dlouho jsem si to jako velký fanda GM nechtěl přiznat, ale i Kai Hansen nám zestárnul a už nedokáže to, co dříve. Co si budeme vlastně namlouvat, on nikdy nebyl kdo ví jak úžasný zpěvák světové extratřídy. Jeho jedinečnost spočívala spíše ve skvělé skladatelské dovednosti, kombinaci obstojného vokálu a kytarového umu a sympatické osobnosti. To byly faktory, které ho postavily tak vysoko. Bohužel nic není věčné a hlasově už to rozhodně není tak stoprocentní. Avšak skutečná zkouška přijde až v průběhu turné.

Co se celkové koncepce týče, vše zůstalo při starém. Booklet desky téměř identický s těmi předešlými, hudební pojetí rozhodně také nikam neposkočilo. Na desce se objevuje Michael Kiske jako host, což také není žádným překvapením. Ano, ten Michael Kiske, který už tisíckrát tvrdil, že s metalem nechce mít nic společného. Opravdu zajímavá to postava. Skladby jsou až na některé výjimky stejně rychlé jako vždy, jen těch nápadů již není tolik. Nahrazují je někdy dost zbytečné prvky. Mám tím na mysli například klávesovou ohavnost v úvodu „Chasing Shadows“, ta mě dostává na pokraj nervového zhroucení. A není to zdaleka jediný moment. Kde jsou ty chytlavé a nabité skladby z let předešlých? Tentokrát vše působí jako nějaká nechutná povinnost vydat po delší době nějakou desku.

Přitom vše nezačíná až tak špatně. Úvodní „Empathy“, i přes pomalejší začátek, nezní vůbec zle. Zařadil bych někam do období „Somewhere Out In Space“. Temnější a tvrdší ražení, přesto se silnou melodií. Dost možná bych si představil jako první píseň alba něco rychlejšího, ale budiž. Druhá skladba, „All You Need To Know“ nabízí k poslechu zběsilé štěkání Hansena a melodické linky Michaela Kiskeho. No upřímně, tato dvojice již vytvořila lepší skladby. Někde na pomezí hudebního průměru se pohybuje „Time To Live“ a to jen pro chytlavý refrén. Dále je to však slabší. Na místě přešlapuje heavy pokus o hit v podobě „To The Metal“, který působí spíše jako utahaná a zpomalená napodobenina „Heavy Metal Universe“ a ještě o něco horší je to s nudnou „Mother Angel“, která také inklinuje spíše k heavy metalu a se zbytkem nedokáže držet krok. A když už jsem u těch bídných momentů, je třeba zmínit neoriginální a dotěrnou (především pro svůj úvod) „Chasing Shadows“, která opět vykrádá celkem dost nápadů z alba „Somewhere Out Space“. Vylepšení a zlepšení nálady pak přináší povedenější „Rise“ a „Deadlands“ a závěrečná lahůdka v podobě emotivní a pomalé balady „No Need To Cry“, která se vskutku povedla.

Deska celkově je průřezem veškeré tvorby kapely, bohužel pojaté ne zrovna přesvědčivě. Po výtečném „LOTF 2“ musím bohužel konstatovat, že jsem opravdu zklamaný. Uvidíme, jak bude nová deska znít živě, koneckonců zanedlouho se o tom budeme moci přesvědčit a třeba se v reportu nakonec dočtete, že jsem kapele křivdil. Protentokrát to ovšem necháme tak, jak to je.

Hodnocení: 5,5/10

Vydavatel: ear MUSIC

Domovské stránky: Gamma Ray

Seznam skladeb:

1. Empathy
2. All You Need to Know
3. Time To Live
4. To The Metal
5. Rise
6. Mother Angel
7. Shine Forever
8. Deadlands
9. Chasing Shadows
10. No Need To Cry