Nebudu zastírat, že mám ASCENDANCY za velmi sympatickou kapelu a že jsem na ni psal velmi kladné reference ještě dlouho před tím, než se mi do rukou dostalo toto jejich EP. Nicméně pokud bylo pravdivé muzikantské rčení, že kapela je tak dobrá, jako její nejslabší člen - což je samozřejmě parafráze na známou větu zabývající se kvalitami řetězu – pak bych se do ní musel přece jenom opřít.

Otázkou zůstává: kdo je tedy nejslabším členem? Je to snad Libor Kukula, vedoucí to člen kapely, který se postaral o kytarové party? Jeho předchozí působení u vsetínské kapely ABSTRACT ESSENCE mu propůjčuje solidní alibi a perfektně zvládnutá art-rocková sóla v instrumentální skladbě „Ascendancy“ pak tvrdě prokázanou nevinnu. Tak že by to snad byl basák Pavel „Paraghus“ Amiridis, který se objevil například, v mnou dosti kladně hodnocené, dnes již nehrající, kapele YNNITY? Neřekl bych. Basa je totiž – přestože se ke slovu dostane jen párkrát – zahraná výborně, ať už se jedná pouze o klasický tvrdý spodek, anebo o nějaké to vystrčení hlavy nad hladinu v podobě krátké, za to však srdcehřející melodie.

Obviňovat bubeníka Oldřicha Sušila, známějšího spíše jako Olsson, by pak byla do nebe volající drzost. Ten vás sice nepoloží na lopatky neuvěřitelnou rychlostí hry nebo extrémně složitými rytmy, ale jeho technika hry je úžasná, ví přesně, kdy zrychlit, kdy na sebe přitáhnout pozornost a kdy si jenom v klidu bouchat svůj rytmus. To navíc nemluvím o velkém množství skvělých přechodů a drobných změn či nápadů, které do skladeb čas od času vloží. Olsson tedy vypadává ze hry a na řadu přichází klávesačka Sabina Břeská. Přestože jsem o ní nikdy neslyšel a všichni tři zmínění hudebníci před ní patří k české hudební špičce, označil bych ji za jeden z nejsilnějších článků celé kapely i alba. Její úloha se dokonce zdá být ze všech nástrojů takřka nejdůležitější. To je lehce ironické, jelikož kapela ASCENDANCY byla původně založena jakožto projekt zaměřený na kytarovou hudbu, nicméně nakonec se přece jenom vlády chopily old schoolově znějící klávesy (připomínající starší art rock či místy třeba DREAM THEATER) a dosáhly takřka dokonalého sladění s kytarou.

Posledním podezřelým a tedy jasným viníkem zůstává zpěvák Ivan Jakubo. Ano, právě zde je kapela nejslabší. Jako zpěvák v této jinak výborné muzice jaksi plave, zoufale se snaží chytat rytmu kde to jen jde (což neznamená, že by snad byl mimo rytmus, spíše působí jako by si vzal text a na první poslech každého songu ho tam nějak naplácal) a své nepříliš zajímavé (citace Hamleta to nezachrání), špatně anglicky napsané texty, kterým je občas sotva rozumět, zpívá jako nějakou lidovku, či co. Škoda, nejvíc jsem si totiž užil právě třetí, instrumentální skladbu „Ascendancy“, kde se evidentně všichni muzikanti pořádně vyřádili a mně samou krásou běhal mráz po zádech, ať už to bylo kvůli vypiplané technice, či hutné atmosféře, která mi skoro tekla z repráků. Ostatní skladby se naneštěstí příliš soustředí na zpívané sloky a tak je musí do výšin vynášet až řízné riffy a excelentní sóla.

Kapela ASCENDANCY v sobě evidentně skrývá značný potenciál, zejména díky dovednostem jednotlivých hráčů, nicméně ten je utápěn zpěvákem a na rovinu říkám, že kdyby zpěvy byly bývaly odstrčeny až na druhou kolej, rozhodně bych se nebál dát kapele ještě o něco vyšší hodnocení.

Hodnocení: 8/10

Vydavatel: Ascendancy

Domovské stránky: Ascendancy

Seznam skladeb:

1. Surprises Are Behind The Gates Of Dourness
2. Ambling Under Moon
3. Ascendancy
4. Stronger
5. Hometown Syndrome