Čtete tuto recenzi proto, že kapelu znáte, nebo proto, že ji chcete poznat?

Tak trochu netradiční uvedení je v tomto případě zcela na místě. Samotného by mě zajímalo, kolik čtenářů již o polské formaci CRYSTAL VIPER slyšelo. Možná bych byl překvapený, protože tihle Poláci u nás již párkrát koncertovali (například i na Winter Masters Of Rock 2006, kde prý vystoupili jako náhrada za jednu z odpadnuvších kapel). V poslední době se navíc o skupině mluví v souvislosti s účastí na chystaném festivalu Borkovanský Woodstock. I přes to všechno se ale nemohu zbavit dojmu, že CRYSTAL VIPER zůstávají relativně neznámou skvadrou. A zde je onen problém.

Pokud přijmeme tvrzení, že CRYSTAL VIPER jsou do značné míry neznámí – a pro tuto domněnku brzy uvedu další ospravedlnění – nezbude než ohodnotit jejich současný počin za dost nešťastný, pokud jde o jeho formát. Jak klišovitý název napovídá, jedná se o „živé“ CD. A uvozovky zde opravdu nejsou omylem. Posuďte sami: „Defenders Of The Magic Circle: Live In Germany“ obsahuje deset písní. Šest z nich pochází právě z živého záznamu z Německa. Úvodní song je však téměř dvouminutové intro, které se nedá příliš považovat za nějakou plnohodnotnou skladbu (nehledě na to, že se prakticky jedná jen o klávesovou melodii refrénu následující písně „Metal Nation“). Máme tu tedy řekněme devět válů, pět živých a čtyři studiové. Je tedy možné, nazvat toto album živou nahrávkou, když standardní počiny tohoto druhu věnují živé prezentaci obyčejně celou hrací dobu? Pohled na diskografii CRYSTAL VIPER ukáže, že se vlastně ani není čemu divit. Naši severní sousedé totiž nemají možnost čerpat z mnoha studiových fošen. K dnešnímu dni mají na kontě pouze dvě studiovky. Toto všechno mě ale znovu a znovu vede k závěru, že pokud musela kapela mermomocí u nového labelu vydat album, neměl to být „živák“. Jenže tím stále nekončím.

„Defenders Of The Magic Circle: Live In Germany“ totiž odhaluje dva celkem nepříjemné problémy. Zaprvé je to právě relativně velká neznámost kapely. Pochopitelně je otázka, jaké popularitě se skupina těší v Německu, ale podle této desky bych řekl, že to nijak valné nebude. Rozhodně nečekejte, že byste slyšeli nějakou výraznější odezvu od publika a už vůbec si nedělejte iluze o tom, že by se diváci nějak znatelně zapojili do zpěvu, ačkoli je k tomu zpěvačka Marta značně vybízí. Snad jen v závěru je možné slyšet nějaký výraznější ohlas, nicméně v porovnání se známějšími skupinami je to jako nebe a dudy. S hořkým úšklebkem tak můžeme prohlásit, že posluchač pozná živé skladby jen díky ozvěně. Slabší odezva je v tomto případě očekávatelná, logická a znovu potvrzuje mou domněnku, že rozhodnout se pro „live CD“ bylo v tom případě nanejvýš nešťastné řešení. To ostatně umocňuje i druhý fakt. Část věnovaná záznamu z koncertu dost ostře ukazuje, že Marta se coby frontmanka ještě hledá. Mám nyní na mysli samozřejmě komunikaci s publikem. Opakující se fráze (písně 4 – 6 vždy uvede sdělením: „Toto je také píseň z našeho prvního alba…“), opakující se oslovení a v samotném závěru ještě vypůjčená tradiční hláška: „Scream for me Germany!“, na kterou má Bruce Dickinson prakticky patent. Otázkou už jen zůstává, jak Marta (a vůbec celá kapela) na pódiu vypadají. Vizuální stránka však v případě živých CD nehraje roli.

Možná vás ale teď trochu překvapím, když obrátím o 180 °. S koncem živé části totiž přichází čtyři studiové pecky a ty zadupávají všechny nedostatky z živé části kamsi hluboko do země! Až na toto místo jsem si nechal zmínku o hudebním směřování kapely. Jedná se totiž o dost přímočarý a energický heavy metal, který dokáže nakopnout a zvednout ze židle. Základem je chytlavost a podmanivost, ale naleznete i stopy inovativních prvků. Už jen zpěvačka v heavy metalové kapele stále není zcela zavedeným postupem, nicméně jistě jste si právě všichni vzpomněli na Doro a řadu jiných, takže to vezmeme odjinud. Marně vzpomínám, kdy heavy metalová zpěvačka používala falzet nebo tradiční, řekněme speed metalový, ječák. To už v tomto žánru opravdu není zrovna často ke slyšení a já jen doufám, že právě Doro někdy něco podobného nezkusila :)

Pojďme se ale na studiové kousky podívat trochu podrobněji. „Secret Of The Black Water“ je jednou z mála hutných skladeb na CD a určitě z ní můžete vycítit ovlivnění nedávno zesnulou legendou – Ronniem Jamesem Diem. Především zpěvná linka si mě získala. „Mejdnovská“ „The Wolf And The Witch“ je pro mě jednou z nejlepších písní desky. Zpěv je zde příjemně dráždivý a ve spojení s ostatními nástroji vás snadno donutí pořádně pařit.
„Stronghold: Under Siege“ mi nebyla neznámou. Vlastně díky ní jsem se s kapelou seznámil. K této skladbě natočili CRYSTAL VIPER videoklip a píseň se má údajně objevit právě v RPG hře Stronghold. Posoudit ji můžete sami v níže uvedeném klipu. A pokud vás – stejně jako mě – zaujme nakopávající rychlá jízda, parádní vokální výjezd Marty a chytlavé zpěvné linky, je tu slušná šance, že i ostatní studiové skladby z tohoto CD si najdou cestu k vašemu srdci.
Poslední legenda, na niž dají CRYSTAL VIPER tentokrát přímo vzpomenout, jsou VIRGIN STEELE. Cover k písni „Obsession (It Burns For You)“ považuji za povedený a znovu je to především Marta, která dostává své přezdívce, a učarovává mě svým hlasem ve vysokých polohách.
Pro pořádek bych jen rád doplnil, že i živé nahrávky jsou chytlavé, energické a dobře poslouchatelné, jen jim chybí patřičná odezva.

Závěr je tedy jasný. Pokud CRYSTAL VIPER museli vydat nějaké CD, mělo se jednat o EP s výše uvedenými studiovými skladbami a maximálně jedním nebo dvěma live songy. Pak by byl problém snad jen v možné inspiraci u slavnějších kolegů, ale ten je dostatečně vyvážen právě onou chytlavostí, dravostí a samozřejmě Martiným výkonem, který nelze označit jinak než slovem fantastický. Navíc se opravdu nejedná o žádné vykrádání. Pokud by se nám do rukou dostalo EP, neváhal bych s nadprůměrným hodnocením. Jenže zde máme živou složku a její nešvary, obsáhle popsané výše, jež zbytečně odhalují slabiny CRYSTAL VIPER. Ty táhnou desku celkem nehezky dolů. Nejhorší na tom všem je, že to možná není tolik vina kapely, jako labelu. Kdo ví, jaké podmínky měla skupina ve smlouvě. Možná to jsou AFM Records, kteří lpěli na obsáhlejším materiálu. Tyto spekulace ale ponechme stranou. Finální kotouček je takový, jaký je a ačkoli jsem si původně zahrával s nižším hodnocením, došel jsem nakonec k závěru, že si jej CRYSTAL VIPER přece jen nezaslouží. Tak moc mě Marta „Leather Wych“ a její parta učarovali svou studiovou prezentací, že oproti původnímu záměru přidávám bod navíc a očekávám, že se tato formace brzy dostane do nadprůměrných vod. A jak moc jsou CRYSTAL VIPER známí u nás – a především jak při prezentaci svých energických písní vypadají – se snad dozvíme na Woodstocku v Borkovaných.

Hodnocení: 6,5/10

Vydavatel: AFM Records

Domovské stránky: Crystal Viper

Seznam skladeb:

1. Breaking The Curse       
2. Metal Nation       
3. Legions Of Truth       
4. The Island Of The Silver Skull       
5. Shadows On The Horizon       
6. The Last Axeman       
7. Secret Of The Black Water
8. The Wolf And The Witch
9. Stronghold: Under Siege
10. Obsession (It Burns For You) (VIRGIN STEELE cover)