Vždycky jsem rád, když se mi do ruky dostane CD nějaké, mě naprosto neznámé, kapely, jejíž původ nespadá někam do profláklých zemí Skandinávie, Velké Británie, Německa či USA, jelikož to jsou země, od kterých už dávno vím, co očekávat. Naopak vyhledáváním těchto cizáckých kousků člověk nalezne nejeden zapadlý, téměř nikým neobjevený, skvost.

Nevím, jak vy, ale já osobně neznám mnoho lidí, na jejichž žebříčku oblíbených kapel by figurovala nějaká smečka ze Španělska. Toto album váš seznam favoritů nejspíš o španělskou kapelu nerozšíří, nicméně i tak si myslím, že album „On Evil Days“, které do světa vypustila madridská kapela LIQUID GRAVEYARD, stojí přinejmenším za zmínku. Jen co jsem si album poprvé pustil, už už jsem luskal prsty a snažil si vybavit uskupení, jenž mi tihle jižané připomínali. Chvíli jsem přemýšlel a pak mě to udeřilo – song „Criministers“, který se mi tou dobou valil z repráků, mi strašně připomněl brněnské YNNITY. Po dalším důkladném poslechu jsem však zjistil, že tato zdánlivá podobnost je jen mé čiré bláznovství a že jediné, co mají tyto dvě bandy společného, tedy spíš podobného, jsou zpěvačky. Pakliže jsem o zpěvačce Zděnce Kotáčkové (věřte nebo ne, tu si pamatuji dobře, dokonce jsem si ani nemusel dohledávat její jméno) asi před rokem prohlásil, že by měla být vzorem pro mnohé rockové vokalistky, pak to musím prohlásit i o, ne tak úplně Španělce, Raquel Walker. Její hlas má, narozdíl třeba od spousty gothic metalových zpěvaček, skutečnou sílu a zvuk, takže v té záplavě útlých hlásků určitě nezapadne. Naneštěstí se však tato vokalistka rozhodla pro, na můj vkus až příliš hojné, využití death growlu a co hůř, rozhodně z toho nevylezla druhá Angela Gossow. Tato technika naopak nemá sílu vůbec žádnou a zní jako po týdnu jakýchsi experimentů s hlasem. Když k tomu ještě přičtu fakt, že Raquel všechno až nepříjemně natahuje a vkládá do hudby skutečně nelibozvučným způsobem, nezbývá mi než konstatovat, že její potenciál zůstává z velké části nevyužit.

Když už jsem se zmínil o natahování, musím taktéž určitě zmínit celkovou táhlost, až utahanost, hotového celku. Bubeník Acaymo do toho sice řeže o sto šest a kytary mají dosti zvláštní zvuk – skvěle znějící hloubky, zvonivé výšky a rozmazané, nepřehledné středy – nicméně, přestože se čas od času podaří hudebníkům nějaký ten solidní riff vykřesat, většinu času je celé toto album jaksi líně táhlé, ke konci vyloženě nudné. Na druhou stranu, dokud však ještě nenastoupí stereotyp, musím uznat, že tato deska má celkem slušnou, temně bizarní atmosféru, k čemuž přispívají například i všelijaké průvodní řeči mezi skladbami (snad úryvky z filmů).

Skutečně ale můžu říct, že jsem vyloženě spíše musel hledat zajímavé pasáže, než že bych si prostě užíval jízdu z jednoho konce alba na druhý. I když hrstka songů zde má něco do sebe, většinou jsou prostě nedotažené a prázdné, takže mým oblíbeným kouskem zůstává snad jenom, již zmíněná, druhá skladba na desce, zvaná „Criministers“, což je, myslím si, ideální směr, kterým se kapela měla vydat – hutné riffy, ne příliš, ale stále docela agresivní náboj a hlavně perfektní čistý vokál frontmanky. Zbytek splývá do jednoho matného sajrajtu, na kterém tu a tam plave nějaký ten dobrý nápad (například death growl kytaristy Johna v šestce „From The Tower“). No, je to skutečně škoda, že se LIQUID GRAVEYARD svůj potenciál pořádně nevyužili, takhle je to prostě jenom album, které si jednou dvakrát poslechnete a stačí – už si na něj sotva kdy vzpomenete.

Hodnocení: 5,5/10

Vydavatel: My Kingdom Music

Domovské stránky: Liquid Graveyard

Seznam skladeb:

1. Rumours Are Black Like Machineguns
2. Criministers
3. On Evil Days
4. Them Greeds
5. Their Words Grow Thin
6. From The Tower
7. 1760
8. The Blood Inside
9. We Live Dangerously
10. Anthead Grotesque