Nedávno uplynuly čtyři roky od tragické smrti Jona  Nödtveidta (přesně 13. května). Komu jméno nic neříká, vězte, že jde o zakladatele a hlavní mozek legendární švédské kapely DISSECTION. Jejich kombinace black a death metalu se zaryla do dějin skandinávské hudby velmi hluboce. Je pravdou, že poslední počiny a hlavně deska „Reinkaos“ už nedosáhla takové obliby jako třeba debut „The Somberlain“ či moje milovaná „Storm Of The Light´s Bane“. Po Jonově odchodu na druhý břeh se vyrojilo spousty následovníků jejich „anti-kosmického metalu smrti“. V Německu vznikla ještě v roce 2003 kapela THULCANDRA. Hlavní postava této smečky, Steffen, mimo jiné působí v kapele BLACK HORIZONS, která je taktéž jakýmsi napodobitelem „švédské pitvy“. Dlouhých sedm let se nic nedělo, jakoby byla THULCANDRA mrtvá. Až letos přišla s debutovým počinem „Fallen Angel’s Dominion“.

Už náhled na cover desky leccos napoví. Kreslený motiv smrky hrající na flétnu uprostřed sněhem zahalené krajiny, laděný do modrého odstínu, přesně v duchu starých artworků DISSECTION. Není se čemu divit, když ho má na starost přímo Kristian Wåhlin, z jehož pera vznikly obaly pro EMPEROR, DARK FUNERAL, AT THE GATES a samozřejmě DISSECTION. A podobnost s touto smečkou samozřejmě nekončí.
Osobně moc nemusím kapely, které jednou v něčím vzoru, či ho dokonce tupě kopírují, ale najdou se výjimky. Kapely, které si vezmou základ, ale dokáží mu dát novou, svěží tvář. Kapely, které svým dílem vzdávají hold svým vzorům. Nenajde se jich moc, ale když na podobné spolky narazíte, rozhodně to člověka potěší. Hlavně v případě, že vzorová formace již neexistuje nebo začala hrát jinak (chápej, zkazila se). Namátkou mě napadá kupříkladu také německá, grupa SONIC REIGN, kteří si to frčí ve stylu „Rebel Extravaganza“ od norských velikánů SATYRICON.

Ale dost psaní okolo, přejděme raději k věci. „Fallen Angel´s Dominion“ je rozhodně povinností pro fanoušky staré tvorby DISSECTION. Z počátku se album může jevit jako prázdná a bezduchá kopírka. Je k němu tedy potřeba přistoupit s jistým nadhledem. Nebrat ho jako další napodobeninu. Já se spíše snažil zaměřit na to, že se někdo snaží pokračovat v odkazu, který DISSECTION nastolili. Už jednou jsem zmínil bandu BLACK HORIZONS. I oni se nechali lehce ovlivnit, ale ve srovnání s THULCANDROU je to téměř nic. Nepřeženu tvrzení, že „Fallen Angel´s Dominion“ je jakoby „ztracenou“ nahrávkou DISSECTION právě po albu „SotLB“. Zvuk, kompozice a dokonce i vokál ve mně evokují hudbu, na níž jsem si vyloženě ujížděl cca před deseti léty. Velmi dominantní hlavní kytara a její mrazivý zvuk, doplněná druhou, lehce schovanou pod ní. I samotná bicí soustava využívá nejen podobných temp a rytmů, ale i zvukově se snaží být co nejbližší té, která tak nádherně odsýpala na „SotLB“. Hlavně při přechodech či pomalejších pasážích s dvojšlapkou to jde velice znát. Nu, a samozřejmě již zmíněný vokál. Steffen se snaží o podobnou polohu a nutno říct, že vcelku úspěšně. Jde samozřejmě slyšet, že má lehce odlišné zabarvení hlasu, ale krásně to dotahuje typickým zachraptělým nádechem, jenž má těžší podklad a hutnější vyznění.

Dále se věnovat nazvučení a produkci samotné postrádá smysl. Opravdu si stačí představit již několikrát zmíněné desky DISSECTION. Přejděme tedy raději k samotné hudbě a jednotlivým skladbám. Po minutovém, ledovém intru, přichází typický úvodní přechod a rázná sypanice s velice melodickou linkou skladby „Night Eternal“. Na první poslech je velmi výrazná kombinace melodické kytary (s lehce deathovým nádechem) a úderné bicí artilerie. Na povrch vystupují známé postupy, které jsou osvěžovány modernějšími kombinacemi a vyhrávkami. I tak však skladby nevyznívají jako typické nahrávky současnosti. Je zde slyšet citelná snaha o zachování feelingu devadesátých let. Obzvláště potěší zakomponování akustické kytary do některých skladeb. Ty přicházejí na řadu v pomalejších pasážích. Album samotné si však drží spíše rychlejší tempa. Což mě přivádí opět k bubeníkovi a jeho práci. I přes hodně rychlých pasáží jde slyšet, že se Seraph nesnaží tlačit na pilu s rychlostí, ale spíše sází na vyznění, skrze rytmiku. Bicí jsou tedy s kytarou hlavní dominantou nahrávky.
Nebudu samozřejmě rozepisovat detaily z každé skladby. Přeskočím tedy až téměř na konec desky, ke skladbě „In Silence We Eternally Sleep“. Jedná se o outro, jemuž dominuje piáno. A hle, další podobnost. Závěrečná stopa není samozřejmě věnována nikomu jinému než opěvované ikoně. Na paškál si THULCANDRA vzala titulní píseň z debutového počinu „The Somberlain.

Ať to dále neprodlužuji, zde je můj konečný verdikt. Jako jedinec silně ovlivněný tvorbou DISSECTION je pro mne „Fallen Angel´s Dominion“ trefou do černého. Záplatou na mé truchlící černé srdce. THULCANDRA rozhodně hrdě pokračuje v odkazu, a Jon se dle mého názoru nemusí vůbec převracet v hrobě. Přiznám se bez mučení, že na mě hodně zapůsobila jistá nostalgie, jak při poslechu tak psaní tohoto textu, ale opravdu nemůžu jinak. Deska je to tak či tak velice kvalitní a její podobnost k DISSECTION rozhodně nemůže být brána jako zápor. Vřele doporučuji všem fanatikům, jakým jsem i já.
Nechť je ti země lehká Johne Nödtveidte, tvá práce nepřišla na zmar!

Hodnocení: 8/10

Vydavatel: Napalm Records

Domovské stránky: Thulcandra

Seznam skladeb:

1. In The Realm Of Thousand Deaths
2. Night Eternal
3. Fallen Angel's Dominion
4. Frozen Kingdom
5. Everlasting Fire
6. Spirit Of The Night
7. Legions Of Darkness
8. In Silence We Eternally Sleep
9. The Somberlain (DISSECTION cover)