Jsou tomu téměř dva roky nazad, co jsem zakončil svou recenzi druhé desky SISTER SIN verdiktem, že v hodnocení budu opatrnější a nechám se překvapit, s čím přijdou tihle divocí seveřané příště. A nyní je znám výsledek.

Proč chodit dlouho okolo horké kaše? SISTER SIN se od minule nepohnuli snad ani o píď. Rozhodně ne, pokud jde o jejich hudební filozofii a jejich směřování. Jinými slovy, to, co se vám líbilo nebo nelíbilo na „Switchblade Serenades“, najdete i zde v prakticky nezměněné podobě. Podařilo se mi zaznamenat snad dvě změny a bohužel obě musím hodnotit spíš jako změny k horšímu.
Zaprvé je to neustálé využívání mužských doprovodných vokálů, které však se zpěvem nemají moc společného. Jedná se spíš o řev, který má pochopitelně zaručit co možná nejdrsnější image kapely. Ano, proč ne? Konec konců na předchozím počinu tomu bylo podobně, pokud jde tedy o kvantitu. Rozdíl však byl v kvalitě. Zatímco na „Switchblade Serenades“ se jednalo o příjemné doprovodné zpěvy a příležitostný křik, zde je to stále stejný řev v devíti písních z jedenácti. Přinejlepším sem tedy pasuje označení „stejnorodé“. Za sebe si ale neodpustím poznámku, že ke konci mi celý tento pokaždé stejně provedený doplněk začal lézt pěkně na nervy.
Druhá věc je ta, že po odchodu basáka Chrise zmizela i ta povytažená basa, jež dávala tvorbě skupiny nádech MÖTORHEAD. Je to zajímavé, že se člověku po něčem začne stýskat tehdy, když je mu to něco odepřeno. U „Switchblade Serenades“ jsem připustil, že basa je přetažená. Když jsem jej poslouchal znovu, po několika posleších novinky, byl jsem za ní rád. Ne že by na „True Sound Of The Underground“ nebyla slyšet, naopak. Stále je ještě o něco hlasitější, než bývá obvyklé, ale takhle se mi zdá, že kapela stojí někde mezi. Snad by bylo opravdu lepší, kdyby SISTER SIN zůstali u původního scénáře a basu ohulili. A to i přesto, že by tím ještě víc podtrhli vzájemnou podobnost mezi těmito dvěma počiny.

SISTER SIN i dnes, podobně jako včera, přišli se stejně energickým, našláplým, ale bohužel i stejně stereotypním projevem. Výsledkem je, že první dvě skladby vás opravdu uchvátí, s radostí si na ně zapaříte a s nadšením očekáváte, co bude dál. Třetí song již pravda trochu pokulhává, nu ale což, to se přeci stane. Na strategickém čtvrtém místě se tentokrát objeví cover „24/7“ od Uda, který do celkového rámce alba zapadá naprosto přesně. Přesto je to oživení, za něž je člověk rád. Jen by možná nebylo od věci do promo materiálů pro pořádek uvést, že se nejedná o původní song SISTER SIN. Doufejme, že na obchodní verzi bude vše v pořádku.
Co následuje po čtvrté skladbě je velký mix naprosto stejnorodých postupů a písní (často dost jednoduchých) stvořených podle jedné šablony, z něhož občas vypadne zajímavá (především zpěvná) melodie a nic víc. Opravdu nečekejte nějaké dechberoucí nástrojové umění, ač bych nechtěl pánům křivdit. Instrumenty určitě ovládat dokáží, jen je zde vše podřízené přímočarosti.
A podobně jako v případě předchůdce je závěr v podání skladby, která vás opět probudí z podřimování. Budiž kapele ke cti, že zkrátila stopáž o nějakých šest minut, takže celkový poslech nezabere víc jak 40 minut vašeho času. Myslím totiž, že toto je časový strop, jenž je albu možno věnovat.

Nyní se zde nabízí ještě jedna nemilá úvaha. Vzhledem k tomu, že SISTER SIN již minimálně dvě alba po sobě pokračují ve stejných kolejích, je možné se domnívat, že jim buď cosi chybí (skladatelská invence, odvaha…) ke změně tohoto směru nebo se jim jejich směr natolik líbí, že v něm hodlají pokračovat i nadále. A pokud by byla pravdivá druhá možnost, pak se obávám, že kapela nesměřuje k zářným zítřkům. Je to ostatně podobná situace jako u druhé sólovky Chrise Laneyho. A ani u SISTER SIN nemám pocit, že by jejich styl byl tak jedinečný, že by fanoušci (snad kromě skalních) vyžadovali jeho udržení. Naopak se domnívám, že pár otočení kormidlem by bylo celkem žádoucí, protože proč mít ve sbírce dva prakticky totožné počiny? Snad proto, abyste se kouknuli na nové fotky zpěvačky Liv a basáka Bentona? Ten mimochodem nedávno SISTER SIN opustil, takže pokud skupina sleduje tuto strategii, pak se na čtvrtém albu můžeme těšit na stejný hudební projev a nové fotky Liv a zatím neznámého baskytaristy.

Hodnocení: 5,5/10

Vydavatel: Metal Heaven

Domovské stránky: Sister Sin

Seznam skladeb:

1. Sound Of The Underground
2. Outrage
3. Better Than Them
4. 24/7 (U.D.O. cover)
5. Heading For Hell
6. Stand Alone
7. Bulit To Last
8. The Devil I Know
9. Times Aren´t A-Changing
10. Nailbiter
11. Beat Em Down