Do rukou se mi dostává už od pohledu vskutku zajímavé album. Myslím, že jeho provedení by ocenil spíše kolega opačného pohlaví, ale asi právě proto byla deska svěřena mně. Dojem se ještě umocňuje, když při hledání oficiálních stránek kapely narážím na web jedné z amerických pornohereček, jež má prakticky stejné jméno jako skupina. Že bychom se měli těšit na vskutku žhavé album?

Inu, než se vydáme na pátrání po tom, proč jsme my, dámy, zvlčely, pojďme se podívat, s kým máme tu čest. Jsem si téměř jistá, že o GYNGER LYNN v našich zeměpisných šířkách slyšel málokdo a posluchači toužící po informacích najdou na různých vyhledávačích pouze zmínky o oné druhé hvězdě. Kapela vznikla roku 1989 v Chicagu, kde se stala velkou hudební ikonou tehdejší doby. Než došlo k několika změnám, skládali se GYNGER LYNN ze čtyř členů. Později se počet rozšířil na pět. Skupina hrála od šesti do osmi koncertů měsíčně, zájem se hrnul jak od fanoušků, tak od nahrávacích společností. Už v roce 1994 však zazvonil pohádce konec. Pro GYNGER LYNN – stejně jako pro nedávno recenzované SWEET SYBIL kolegou Crimsonem Thunderem – byla osudovou ranou vlna grunge, a tudíž nezájem společností o podobné kapely. Od rozpadu skupiny tedy uběhla pěkná řádka let, to ale neznamená, že bychom si i po sedmnácti letech od vydání nemohli poslechnout její druhé studiové album.

Bohužel, už po chvilce poslechu bude spousta z nás rozladěná. Přiznám se, že s tak hrozným zvukem jsem již dlouho neměla čest. Je sice pochopitelné, že se jedná o nahrávky staré skoro dvě desetiletí, ale poctivější remastering by opravdu nezaškodil. Většina radostných pocitů z příjemné hudby let devadesátých byla potlačena onou zvukovou kvalitou. Pokud by se jednalo o album s přiměřeným množstvím takto nelibě znějících písní, dalo by se přimhouřit oko, ale „Baby’s Gone Bad“ jich nám servíruje rovnou šestnáct. Nicméně, snažme se na chvíli tyhle vroubky nevnímat a pojďme se podívat na samotné výkony GYNGER LYNN.

Všechny skladby se pohybují na hranici lehkého nadprůměru, najdou se samozřejmě i takové, které je ještě o něco převyšují. Mluvím především o „Need To Know“, jíž nechybí zajímavé instrumentální pojetí, výrazný a bezesporu specifický hlas Deana Pressleyho, ani působivé rockové gradace před refrénem. Když už jsem zmínila vokální projev, na chvíli se u něj zastavím. I přes onen šílený zvuk neztrácí barva hlasu na neobvyklosti a řekla bych, že to je ten rys, který dělá GYNGER LYNN odlišnými. Zajímavé je, že se barva hlasu Deana místy podobá vokálu Alice Coopera.

Vyzvedla bych také písně „Baby’s All Talk“, „Along The Way“, překrásnou „Never Find A Better Girl“ – vhodnou pro všechny zamilované – či moc příjemnou hard rockovou palbu „The Chance“.

Pravdou je, že žádná skladba na albu nepředstavuje hudbu GYNGER LYNN ve špatném světle. Deska má tu schopnost Vás přenést do minulosti let devadesátých, čemuž svým způsobem může pokulhávající zvuk trochu pomáhat – i když pochybuji, že se jednalo o účel. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že při prvním poslechu budete mít problém vstřebat všech šestnáct písní na jeden zátah. Jestli se však přes tyto neduhy dostanete, nezbývá mi, než popřát příjemnou exkurzi do ne až tak vzdálené doby.

Hodnocení: 6/10

Vydavatel: Eönian Records

Domovské stránky: Gynger Lynn

Seznam skladeb:

1. Take Me Away
2. Need To Know
3. Baby’s All Talk
4. Along The Way
5. Yes It’s True
6. Need A Little Love
7. Goin‘ Home
8. Summertime
9. Lonely, Lonely
10. Never Find A Better Girl
11. Wanna Be Your Lover
12. The Chance
13. Stay With Me
14. Baby’s Gone Bad
15. Way Of The World (Bonus)
16. Bad Luck (Bonus)