Je zajímavé, jak se někdy historie opakuje. Téměř před čtyřmi roky se u nás objevila recenze na „A Matter Of Life And Death“ od IRON MAIDEN, která byla dva dny poté následovaná recenzí na tehdejší novinku BLIND GUARDIAN, „A Twist In The Myth“. A nyní se nám podařilo zopakovat to samé – dokonce i s oním dvoudenním odstupem mezi články. Pravda některé drobnosti se změnily, ale to vůbec nejdůležitější, tedy že se fanoušci obou formací po čtyřech letech dočkali nových počinů, zůstalo zachováno.

Kdo sleduje dění kolem BLIND GUARDIAN, tak moc dobře ví, že vydání své novinky nikdy neuspěchají. Nikdy do světa nechrlili jednu desku za druhou rok co rok. Naopak, od „Nightfall In Middle-Earth“ se nové počiny objevují v pravidelném cyklu čtyř let a je třeba podotknout, že od začátku své kariéry tento interval pravidelně navyšují. Je tedy otázkou, zda se dalšího alba nedočkáme ještě později.
Druhé železné pravidlo, které BLIND GUARDIAN ctí a jež opakují při každé otázce ohledně zvuku jakékoli novinky, by se dalo shrnout do mnohokrát opakované formule: „chceme se s naší novou deskou posunout o něco dál, ale přesto zůstat věrní našim kořenům.“ Fráze opakovaná skoro všemi skupinami je ale u BLIND GUARDIAN pravá jako ryzí zlato. A v případě „At The Edge Of Time“ toto platí snad trojnásobně.

Ačkoliv se podle prvních ukázek zdálo, že se skupina na novince regulérně vrací k tradičnímu projevu, není tomu tak. Progresivní období, naplno započaté deskou „A Night At The Opera“, rozhodně nekončí a snad není ani odsunuté do pozadí. Jen jsou nyní progresivní a tradiční prvky mnohem vyrovnanější. Zatímco na „A Twist In The Myth“ jste klasickou tvář „Bardů“ museli často docela složitě hledat, na novém albu na vás kouká skoro z každé skladby. Znovu je ale třeba podotknout, že ukázky, které BLIND GUARDIAN postupně zveřejnili (především pilotní song „A Voice In The Dark“ a „Tanelorn (Into The Void)“ – jasný odkaz na tradiční éru už jen podle názvu), jsou tak trochu zavádějící, neboť „Strážci“ na místě opravdu nestojí a rozhodně se nevrací zpět. Právě v tom je třeba hledat jejich progresi.

Posuďte sami. Již samotný úvod dává znát, že se v čase příliš nevracíme. „Sacred Worlds“ začíná minutu dlouhým symfonickým intrem v podání pražského orchestru. Dlouho se v kruzích BLIND GUARDIAN hovoří o natočení čistě symfonické desky a zde máme první opravdovou ochutnávku, jak by to mohlo vypadat. A nutno říct, že intro samotné zní majestátně a působí velmi dobře. Vstupy orchestru v průběhu písně (především v mezihře) bych si nicméně dokázal odmyslet, protože na mě působí poněkud tuctovitějším dojmem (nemohu si pomoct, ale trochu mi při tom na mysli vytanuli NIGHTWISH). Mnohem lépe z tohoto hlediska působí jeho zapojení v závěrečné „Wheel Of Time“. Ta je navíc posílená o perkusní samply. Orchestr v ní má velmi dobré linky a především závěr, kdy se zapojí i sbor (podle záběrů z nahrávání se již však nejedná o pražský sbor), jemuž vévodí Hansi, je víc než odrovnávající zakončení „At The Edge Of Time“.
Nicméně od konce nás dělí ještě pěkná řádka dalších progresivních písní. Jedna z nejvíc progresivních se skrývá pod číslem tři. Během šesti a půl minut se zde děje víc než na celém albu jakékoli jiné skupiny. Tato rozmanitost je vlastně podmíněná předem, neboť Hansi zde vypráví příběh z několika úhlů pohledu, a tak má každá sloka jinou vokální linku. Pozadu nezůstává ani hudební složka, která také vyznívá dost progresivně – především díky klavíru, který se prolíná celou písní. „Road Of No Release“ je skvělým příkladem skladby, k níž si posluchač musí svůj vztah budovat. Zatímco v počátcích působila poněkud nevýrazně, postupem času se krásně vybarvila a nebál bych se říci, že nyní patří mezi mé nejoblíbenější. A takhle to konec konců je s celou řadou songů BLIND GUARDIAN.
To se ovšem zatím jaksi nedotklo posledních dvou výrazněji progresivních válů novinky – „Valkyries“ a „Control The Divine“. Zatímco první jmenovaná však pomaloučku polehoučku začíná vystrkovat růžky (především její úvod je skutečně atmosférický), „Control The Divine“ zatím stále nemohu přijít na chuť. I když to možná může být trochu risk, dovolím si tvrdit, že právě tato skladba je nejslabším článkem „At The Edge Of Time“.

Druhou skupinou písní na nové desce jsou balady „Curse My Name“ a „War Of The Thrones“.
„Curse My Name“ nechá především kytarkami vzpomenout na „Skalds And Shadows“, ovšem kombinuje v sobě mnohem víc nástrojů, je výpravnější a především více rozmanitá. Kromě kytar, housliček, píšťalek, celé řady bubínků a jiných folkových nezbytností se dočkáme například i tradičního irského folkového tance. To vše spojené dohromady tvoří veselou, příjemně juchavou atmosféru.
Druhá jmenovaná je naproti tomu o něco zadumanější, ačkoli její refrén se celkové smutnější atmosféře trochu vzdaluje. Potěší především klavírové pasáže a také orchestr, jenž zde hraje poněkud standardní úlohu, což ale neznamená, že by byla nezajímavá.

Nyní nezbývá než představit písně, které svým charakterem dávají nejvýrazněji vzpomenout na éru, jež „Blindy“ proslavila nejvíce. Začněme songem „Tanelorn (Into The Void)“. Nejen název, ale i úvodní riff jako by vypadly kdesi z počátku 90. let. Pochopitelně zvuk jasně prozradí, že tento kousek je mnohem mladší, ale jinak si se staršími peckami příliš nezadá. Co je však celkem nové, je Hansiho ječák v předrefrénech. Takto výrazný primární prostor snad nikdy předtím nedostal a musím bohužel říct, že mi k Hansimu příliš nesedí.
V tradiční vlně se nese i „Ride Into Obesession“ a především pak pilotní „A Voice In The Dark“, která je vzhledem ke svému účelu celkem netradičně na předposledním místě. Věřím, že skalní fanoušci mají její úvodní riff vrytý v hlavě již od dob prvních záběrů ze studia, neboť právě jím tato videa začínala. Jak zní současní BLIND GUARDIAN, když se pokusí o návrat ke klasice, nemá cenu příliš popisovat – podívejte se na níže uvedený videoklip a máte jasno!

Pro úplnost je třeba dodat, že CD je opatřeno velmi pěkným bookletem, který není monotónní jako třeba v případě „A Twist In The Myth“. Na každé stránce najdete motiv odrážející dění konkrétní skladby.

Bodově hodnotit alba BLIND GUARDIAN je dost ošemetná věc a s odstupem času zjišťují, že se mi to v předchozích recenzích příliš nepovedlo. Tak to alespoň vidím teď a bůh ví, jestli je to proto, že se člověk od té doby dostal trochu jinam nebo by potřeboval několik opakovaných poslechů, aby znovu objevil krásu odpovídající bodovému hodnocení (hlavně v případě „A Twist In The Myth“). Za co ale mohu dát ruku do ohně je to, že BLIND GUARDIAN skvěle naplnili svou výše definovanou základní filosofii a že přišli s vynikající deskou, možná jednou z nejsilnějších ve své diskografii vůbec. Ovšem přidělit správný počet bodů – tak, aby neodrážel (jako u „A Twist In The Myth“) můj okamžitý dojem, ale pokud možno dlouhodobější – bude nesmírně obtížné. Zatímco předchozí počin byl dost nepřístupný a do jeho kvalit se člověk musí „vposlouchat“, zde mám pocit, že se jedná o velice přístupnou desku. Přesto i tady najdete perly, k nimž se musíte dopracovat, což je příklad zmiňované „Road Of No Release“. S ohledem na toto všechno budu nyní trochu střízlivější v hodnocení bodovém, nicméně slovně už teď mohu prohlásit: Jedno z nejlepších alb a celkem nutnost pro všechny fanoušky.

Hodnocení 9/10

Vydavatel: Nuclear Blast

Domovské stránky: Blind Guardian

Seznam skladeb:

1. Sacred Worlds
2. Tanelorn (Into The Void)
3. Road Of No Release
4. Ride Into Obsession
5. Curse My Name
6. Valkyries
7. Control The Divine
8. War Of The Thrones
9. A Voice In The Dark
10. Wheel Of Time